Na počátku existence československé vojenské jednotky v SSSR používali vojáci různé legitimace, které si s sebou přinesli z předchozího vojenského působení, včetně sovětských a předválečných československých vojenských knížek. Ke sjednocení došlo v září 1942, kdy byly vydány nové jednoduché průkazky v tvrdých papírových deskách potažených modrým plátnem. Na přídeští se nacházel text s těmi nejnutnějšími údaji, které obsahovaly pouze jméno, hodnost, číslo, datum vystavení, místo na fotografii a dva podpisy – majitele a velitele. To všechno v české i ruské variantě. O výrobních obtížích svědčí skutečnost, že místo zamýšleného malého státního znaku byl na deskách vytlačen pouze rámeček s informativním textem. Pro zřejmé nedostatky původní legitimace se v polovině roku 1943 objevil nový vzor v červených deskách, který již o vojenské kariéře majitele vypovídal podstatně komplexněji.
Prezentovaná vojenská legitimace „buzuluckého“ vzoru patřila veliteli 1. roty československého polního praporu, npor. Otakaru Jarošovi (1. 8. 1912, Louny – 8. 3. 1943, Sokolovo). Ten svou vojenskou kariéru zahájil v roce 1934 v řadách československé armády a posléze se stal důstojníkem telegrafního vojska. Jako absolvent Vojenské akademie v Hranicích se nesmířil s okupací Československa a 12. srpna 1939 odešel do Polska. Po polské porážce byl společně s dalšími vojáky Československého legionu internován v SSSR. Po začátku německo-sovětské války působil od června do srpna 1941 jako radista u čs. vojenské mise v Moskvě a v únoru 1942 byl jako jeden z prvních vojáků prezentován v Buzuluku, kde se začal formovat 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR. O rok později odjel jako velitel roty na frontu, kde během bitvy u Sokolova padl. Za statečnost prokázanou během bitvy proti německé přesile byl Otakar Jaroš in memoriam jako první cizinec ve druhé světové válce vyznamenán titulem Hrdina SSSR.
Rozměry: 10,5 x 7,2 cm
Legitimace Otakara Jaroše byla do sbírky VHÚ Praha získána po 2. světové válce darem od rodiny.