Původní dochované křídelní žebro ze stíhacího letounu Br D.I (Kampf Doppeldecker), který vyvinula německá firma Hansa und Brandenburgische Flugzeugwerke pro rakousko-uherskou Luftfahrtruppe v roce 1916. Konstruktérem tohoto neobvykle řešeného dvouplošníku byl známý Ernst Heinkel. Mateřská továrna postavila pro Luftfahrtruppe padesát kusů sériových letounů, které se dostaly na frontu koncem roku 1916. Mezitím se rozběhla licenční výroba u vídeňské firmy Phönix Flugzeugwerke A.G., jež dala dalších 72 kusů Br D.I s výkonnějšími motory Austro-Daimler o 185 k (136 kW). Sériová letadla byla vyzbrojena většinou jedním nesynchronizovaným kulometem Schwarzlose M.7/12, ráže 8 mm, který byl umístěn nad horním křídlem. Je třeba říci, že letouny Br D.I nebyly u pilotů příliš oblíbeny pro své špatné vlastnosti. Trpěly malou stoupavostí, vrozenou nestabilitou a neoslňovala ani jejich rychlost. Řada strojů skončila haváriemi, aniž by na tom měl nepřítel nějaký podíl. Služba tohoto typu v první linii končila prakticky na sklonku roku 1917, kdy přicházely k polním útvarům modernější a lepší stíhací letouny. Poté tyto stroje dosluhovaly většinou u cvičných jednotek, prakticky až do konce války. Dodnes se dochovaly v Národním technickém muzeu a Leteckém muzeu VHÚ unikátní části letounu Hansa-Brandenburg D.I (KD) č.28.68. Jsou to zbytky stroje vyrobeného na počátku roku 1917 u firmy Phönix Flugzeugwerke A.G. Podle jejich stavu lze usoudit, že stroj prodělal havárii a poté byl upraven jako učební pomůcka. Jedním z učebních dílců bylo i křídelní žebro s částí nosníků. Bylo konstruováno podle tehdejší zvyklosti ze dřeva různých vlastností. Jeho pásnice byly patrně jasanové, výplň pak z lehkého asi lipového dřeva. Z jedné strany bylo potaženo dýhou, náběžná hrana pak až k přednímu nosníku třívrstvou překližkou. Odtoková hrana byla opatřena jednoduchým plechovým kováním, které přidržovalo propojující koncovou strunu. Zadní odlehčený nosník byl pak celý potažen plátnem. Žebro bylo jako celé letadlo slepeno klihovým lepidlem a spoje fixovány ocelovými hřebíčky. Jeho hloubka byla 1460 mm, největší tloušťka 97 mm a šířka 30 mm. Tato ukázka klasického „ptačího profilu“ vážila pouhých 380 g. Části letounu Br D.I se do sbírky VHÚ dostaly z NTM koncem šedesátých let minulého století a poté byly několikrát příležitostně vystavovány.