Německý letoun Fw 190 patřil k nejuniverzálnějším strojům, které byly během druhé světové války nasazeny. Dokázal plnit úkoly jako denní stíhačka, stíhací bombardér, bitevník, noční stíhačka, noční stíhací bombardér nebo noční bitevník. Právě o posledních dvou typech bojových úkolů pojednávají vzpomínky napsané Wolfgangem Zebrowskim.
Zebrowski se narodil v lednu 1924 v Berlíně, avšak vyrůstal v Troisdorfu u Kolína nad Rýnem. V roce 1941 se jako mnoho dalších přihlásil jako dobrovolník k Luftwaffe. Na podzim 1942 byl přiřazen k absolvování výcviku ve válečné škole Wien-Langenlebarn, který dokončil v červnu 1943. Poté absolvoval ještě výcvik létání podle přístrojů. V únoru 1944 byl odvelen k bojové jednotce, a sice k 1./SKG 10 (Schnellkampfgeschwader 10 – Eskadra rychlých bombardérů). Tato jednotka v době, kdy tam Zebrowski začal působit, létala na strojích Fw 190 A-5/U8, později na strojích Fw 190 G-8. Tyto letouny měly demontované vnější kanony z křídel a přidané křídelní závěsníky na třistalitrové přídavné nádrže. Pod trupem pak měly nejčastěji závěsník ETC 501 určený k nošení půltunové bomby.
Mise, než začala spojenecká invaze v Normandii, spočívaly v náletech na přístavy jako Portsmouth, či na doky v Londýně. Taktika útoku spočívala v tom, jak autor uvádí, že se dvěma přídavnými nádržemi a bombou ověšené Focke-Wulfy snažily nabrat co největší výšku, pak přeletět Kanál, odhodit nádrže a nad cílem se vrhnout střemhlav do tmy, pokud možno zamířit a bombu odhodit a v malé výšce se vrátit na základnu. Cíle byly samozřejmě bráněny jak flakem, balónovou baráží a světlomety, tak nočními stíhači – většinou létajícími na strojích Mosquito.
Po vypuknutí invaze se veškerá činnost jednotky soustředila na (marné) pokusy o zastavení spojeneckého postupu. Úkoly tedy byly převážně bitevní a vzhledem k naprosté spojenecké převaze ve vzduchu byly prováděny pod příkrovem tmy, vyjma prvního dne invaze, kdy SKG 10 patřila k těm málo jednotkám, které dostaly stroje do vzduchu.
Jak válka postupovala, Zebrowskimu přibývaly počty bojových letů, zkušeností i dramatických zážitků. Několikrát byl sestřelen a musel stroj opustit na padáku či nouzově přistát na břicho. Změnila se i skladba bojových úkolů: velmi výrazně přibylo nočních bitevních akcí. A změnila se i jednotka; Zebrowski začal sloužit u NSG 20 - Nachtschlachtgeschwader 20 (noční bitevní eskadra), které velel již tehdy známý major Dahlmann. Právě pod jeho velením 7. března Zebrowski absolvoval i neúspěšný útok na Ludendorffův most u Remagenu, kdy pod letounem měl podvěšenu pumu SC 1800 o hmotnosti 1800 kg.
Svůj poslední bojový let Zebrowski absolvoval dne 5. května 1945. Bylo zřejmé, že válka končí, Německo je poraženo, a tak 7. května vyrazil inkognito na cestu do Kolína přes francouzskou okupační zónu. Měl však jen mlhavou představu, jak se mu přes ní podaří dostat domů aniž by byl chycen a internován v zajateckém táboře. 10. května však nečekaně jednoduše získal oficiální propustku přímo od francouzských úřadů. Potom už cesta byla relativně jednoduchá a po pár dnech se mu podařilo dostat domů k rodičům.
Publikace má formát 16,5x23,5cm a 87 stran. Je svázána v tuhé kartonové vazbě s lesklým přebalem, na jehož přední straně je ilustrace zobrazující noční bitevní Fw 190 kdesi nad londýnskými doky. Kniha je vybavena dvacetistránkovou obrazovou přílohou tvořenou, černobílými fotkami, z nichž část je víceméně ilustrativní. Fotky jsou doplněné o komentáře autora.
Kniha Wolfganga Zebrowskiho je napsána civilním neokázalým jazykem, občas až skoro odosobněně. Místy je sice znát poměrně velký časový odstup od událostí, což ale autor přiznává. Kniha i tak působí velmi autenticky. Hlavní devizou však je, že se jedná o informační zdroj – egodokument – k nepříliš známé části letecké války, a proto by neměla zůstat stranou pozornosti badatelů.
Citace:
WOLFGANG, Zebrowski. Noci nad mraky. Plzeň: Mustang, 1997, 87 s.