Zlín Z-381

Dvoumístný cvičný letoun Zlín Z-381 úzce navazoval na konstrukci převážně dřevěného německého Bückeru Bü 181 Bestmann. Tento stroj byl v Německu celou válku vyráběn pro potřeby Luftwaffe a od roku 1942 také ve Zlínské letecké a.s. Otrokovice. Po válce produkce tohoto typu pokračovala jak s původními motory Hirth 504A (Z-181), tak s motory Toma 4 (Z-281). Přestavba letounu na  jinonický Walter Minor 4-III se označovala jako Z-381. Pro armádu pak byl nazýván C-106 (cvičný-varianta původní C-6). Letoun výrobního čísla 370 byl zalétán v roce 1949 v Otrokovicích šéfpilotem Ladislavem Švábem. Poté byl stroj předán prostřednictví Povereníctva dopravy na Slovensku Dobrovolnému svazu ĺudového letectva. Držitelem letadla byl označen Slovenský národný aeroklub, odbočka Bratislava. Stroj dostal 12. listopadu 1949 Osvědčení o letové způsobilosti s číslem 1535 a imatrikulační značku OK-DJR. Po první generální opravě v roce 1954 byl přidělen aeroklubu Točná a dále pak létal ve Středočeském kraji. V GO mu bylo namontováno vlečné zařízení, takže pak často sloužil k vlekání kluzáků. Poslední let provedl OK-DJR dne 6. října 1964 s piloty Skálou a Novotným. Tehdy měl nalétáno 1 573 h při 4 635 startech. Poté byl prodán aeroklubem soukromníkovi panu Forejtovi z Horních Počernic a tam jej našli dobrovolní pracovníci Národního technického muzea. Od pana Forejta ho v prosinci 1965 pro sbírky za své úspory odkoupil Jan Sýkora st. z tehdejší Letecké historické skupiny při NTM. Dne 21. března 1968 jej předalo Národní technické muzeum nově vznikajícímu Leteckému muzeu VHÚ. Poté byl letoun odvezen do Moravanu Otrokovice, kde na něm byla provedena celková renovace. Při ní dostal nový šedý nátěr a získal podobu, v jaké létaly C-106 v Leteckém učilišti Prostějov. Oprava byla dokončena 10. listopadu 1968 a následně byl stroj vystaven v expozici LM.

délka  7,85 m

výška  2,06 m

prázdná hmotnost  495 kg

max. rychlost  196 km/h

dolet  850 km

dostup  4 500 m