František Slunečko

František Slunečko

07. 03. 2018

František Slunečko se narodil 2. října 1886 v Mladé Vožici, Odmaturoval 21. července 1905 na vyšší reálce s vyučovacím jazykem českým v Českých Budějovicích, poté absolvoval šest semestrů Českého vysokého učení technického v Praze, kde 26. října 1908 složil I. státní zkoušku ze strojního inženýrství. Dne 28. května 1909 byl odveden a 1 října téhož roku prezentován u rakousko-uherského zeměbraneckého pluku č. 2 ve Svatém Hypolitu. Od roku 1913 byl zaměstnán u státní pošty. Po vypuknutí první světové války byl 3. srpna 1914 mobilizován jako velitel čety zeměbraneckého pluku č. 10 v Mladé Boleslavi.

Na ruské frontě byl již 21. prosince 1914 zajat a v zajetí strávil následující dva roky. Dne 28. července 1916 dobrovolně vstoupil do Srbské armády, kde získal hodnost podporučíka a velení čety v záložním praporu 6. pluku 2. srbské dobrovolnické divize v Oděse. Od prosince 1916 přešel do důstojnické skupiny generála Červinky v Bělgorodu a k 8. čs. střeleckému pluku „Slezskému“. Od 25. června 1917 velel rotě, později praporu. Do vlasti se vrátil 4. srpna 1920 ve funkci zástupce velitele 8. střeleckého pluku, v hodnosti majora.

Po povýšení do hodnosti plukovníka pěchoty převzal 17. listopadu 1922 velení pěšího pluku 8, s posádkou v Českém Těšíně. V roce 1923 se oženil a od 28. února 1929 byl ustanoven velitelem 16. pěší brigády v Místku. V létě téhož roku, 16. července 1936, byl povýšen na brigádního generála. Od 1. října 1930 byl pověřen vedením funkce zástupce velitele Zemského vojenského velitelství Košice a od 31. prosince téhož roku byl do této funkce i ustanoven a vykonával ji až do 31. prosince 1936, kdy byl ustanoven velitelem 12. pěší brigády ve Znojmě podléhající 6. divizi. Od 1. ledna 1938 byl ustanoven zástupcem velitele 6. divize a od 1. 5. 1938 pak velitelem skupiny 2 „Jaromír“ ve III. sboru.

Za mobilizace byl od 23. září do 13. října 1938 velitelem Hraniční oblasti Jemnice. Po Mnichovu byl přidělen velitelství III. sboru v Brně. Po okupaci v roce 1939 se okamžitě zapojil do odboje v rámci Obrany národa a stal se vojenským velitelem oblasti Morava-západ se stanovištěm velitele v Brně. Od roku 1942 se skrýval v ilegalitě v okolí Mnichova Hradiště a pod svým krycím jménem „Alex“ postupně vybudoval ilegální organizaci s rozsáhlými kontakty v Praze a v severních a středních Čechách.

Dne 30. dubna 1945 přijel do Prahy a ujal se vedení domácího vojenského odboje po zatčeném generálu Novákovi. Spolu se štábem pplk.gšt. Raimunda Mrázka uspořádal organizaci velení vojenských odbojových skupin. Ustanovil generála Karla Kutlvašra vojenským velitelem velké Prahy a generála Fišeru velitelem oblasti západně od Prahy. Po živelném propuknutí povstání v pražských ulicích dopoledne 5. května vydal rozkaz k zahájení vojenských akcí. Aktivoval vojenské velitelství velké Prahy „Bartoš“ a sám se ujal velení velitelství „Alex“ s působností v Čechách, mimo Prahu. Všem mimopražským oblastem vydal rozkaz, aby „stěhovaly naplno“, tedy aby vojensky vystoupily proti Němcům. Prostřednictvím člena svého štábu, plk. Sameše, byl v kontaktu s Českou národní radou a dne 6. května navázal spojení s předsedou její vojenské sekce, kpt. Nechanským. Dne 8. května odejel do Českého Brodu v čele delegace České národní rady, kde přijal kapitulaci sil generála Reimanna. Po propuštění generála Zdeňka Nováka z pankrácké věznice se generál Slunečko stal jeho zástupcem v čele velitelství „Alex“, které v první polovině května 1945 zajišťovalo vojenské obsazení pohraničních oblastí, odtržených Německem v roce 1938.

Od 26. května 1945 byl ustanoven zástupcem velitele I. sboru. Záhy na to byl 1. srpna 1945 povýšen na divizního generála a od 28. října 1945 se stal velitelem I. sboru. Dnem 1. června 1946 byl, vzhledem k dosažení šedesátileté věkové hranice, přeložen do výslužby.

Po roce 1948 byl uvězněn a vyšetřován v souvislosti s procesem s ilegální organizací „štáb organizace PZ – Pravda zvítězí“. V roce 1951 byl v rámci „akce B“ přinucen se z Prahy vystěhovat do Branžeže u Mnichova Hradiště. V šedesátých letech se vrátil do Prahy, kde 10. prosince 1963 zemřel.

Tomáš Jakl

 

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.

 

Aktuálně



Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…
Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

28. 11. 2022
Moderní interaktivní podání a zážitkové programy, se kterými se setkáte v nových…