Generálporučík Jaroslav Klemeš oslavil jubileum se svými výsadkáři

Generálporučík Jaroslav Klemeš, radiotelegrafista skupiny Platinum – Pewter, oslavil v úterý 31. ledna 2017 životní jubileum - 95. narozeniny. Oslavu pro své přátele uspořádal spolu se 4. brigádou rychlého nasazení. Prvním gratulantem byl ministr obrany České republiky Martin Stropnický, jenž s úctou a obdivem hovořil o životě generála Klemeše. Ministr Martin Stropnický také osobně poděkoval vrchní sestře Janě Zoufalé a zdravotní sestře Ireně Slapničkové, které generála doprovázely a které se v Ústřední vojenské nemocnici příkladně starají o válečné veterány.

Na oslavě samozřejmě nesměl chybět jeden z nejbližších přátel generála Jaroslava Klemeše, bývalý velitel 4. brigády rychlého nasazení, plukovník Miroslav Hlaváč, současný velitel 4. brn plukovník Roman Náhončík, velitel 43. výsadkového praporu podplukovník Jiří Adamec, či velitel 44. lehkého motorizovaného praporu podplukovník Igor Jašek.

Generálu Jaroslavu Klemešovi blahopřáli k jeho jubileu také další hosté - náměstek ministra obrany ing. Pavel Beran, 1. zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, generálporučík Jiří Baloun, ředitel Vojenského historického ústavu plukovník Aleš Knížek, režisér David Ondříček, herec Matěj Hádek, starostka Dolních Vilémovic Jitka Boučková nebo starosta Chrudimi Petr Řezníček. Akce se konala v pražském Vinohradském pivovaru, který také výrazně přispěl k příjemné a přátelské atmosféře celého podvečera. O hudební doprovod se postaral skotský dudácký soubor The Rebel Pipers a umělecký soubor Ondráš, který panu generálporučíkovi zahrál jeho oblíbené melodie.

Generál Jaroslav Klemeš vždy slaví své narozeniny mezi výsadkáři. Loni pro něj v Chrudimi připravili překvapení - ještě před oslavou ho vzali na místo nedaleko Nasavrk, kde s výsadkem Platinum - Pewter 17. února 1945 seskočil na území protektorátu. Letos si na oplátku pro své hosty s červenými barety generál Jaroslav Klemeš přál malou filmovou projekci. Chtěl jim přiblížit, jak probíhal speciální výcvik ve Skotsku. Filmová ukázka z roku 1943 ze sbírek Vojenského historického ústavu podbarvená dobovou muzikou rámovala celou oslavu.

„Pan generál je obdivuhodný člověk. Vážíme si toho, že své narozeniny slavil vždy s brigádou v Chrudimi nebo v Žatci. Bylo nám ctí být s ním i letos, tentokrát v Praze,“ shodli se vojáci. Generál Klemeš na vojáky 4. brn také nedá dopustit, vidí v nich své pokračovatele.

Jaroslav Klemeš patřil mezi první československé vojáky, kteří na podzim 1941 ve Velké Británii prošli speciálním výcvikem. Osobně znal Karla Svobodu, který spolu s Josefem Gabčíkem v říjnu 1941 dostal za úkol odstranit zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. „Karel Svoboda byl od naší čety. Byl to spolehlivý, zodpovědný, rovný chlap. Při ústupu ve Francii dával pozor, aby se nikdo z vojáků neztratil. Když se v říjnu 1941 při závěrečném cvičení zranil, v operaci Anthropoid ho nahradil Jan Kubiš. S Karlem Svobodou jsme strávili plno času v Anglii a později i na základně v italské Brindisi, odkud šla další vlna výsadků. Nikdy se však slůvkem nezmínil o svém původním úkolu. Nechlubil se tím ani po válce,“ pamatuje si generál Klemeš.

Do francouzského Agde, kde se formovala československá armáda, odešel Jaroslav Klemeš na začátku ledna 1940 balkánskou cestou přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Sýrii. Ještě mu nebylo ani osmnáct. Do té doby byl jednou v Praze, na sokolském sletu v osmatřicátém. „Proč jsem šel bojovat? Víte, my byli jinak vychovaní. Naši učitelé i rodiče si vážili republiky, byli za ni vděční…“

Do Velké Británie se Jaroslav Klemeš dostal poslední lodí, na níž se plavili i Jan Kubiš a Josef Gabčík. Loď Rod el Farag zamířila do Gibraltaru, kde se utvořil lodní konvoj. Pětatřicet lodí doprovázelo pět torpédoborců. Do Liverpoolu dopluly 12. července 1940.

Jaroslav Klemeš patřil k československým vojáků, kteří byli vytipováni jako muži pro zvláštní účely. „Podplukovník Strankmüller spolu se štábním kapitánem Šustrem hovořili o politické situaci v protektorátu, mluvili o tom, že národ potřebuje statečné lidi. Nezakrývali, že je to nebezpečné, povídali, že když odmítnu, nic se neděje,“ vzpomíná gen. Jaroslav Klemeš. „Řekl jsem ano.“