Jan Sadílek - Rozvědčík v prvním sledu

Hrdina prvního i druhého československého odboje major Jan Sadílek patřil mezi zakladatele československého vojenského zpravodajství. Narodil se 16. května 1884 v Hlinsku.

Před první světovou válkou byl zaměstnán jako úředník a do války odešel ve stejnokroji rakousko­‑uherské armády. Na ruské frontě v Haliči přeběhl 20. října 1914 do zajetí, přihlásil se do České družiny a od léta 1915 působil ve velitelských funkcích u průzkumu, dobovým termínem u rozvědčíků. Účastnil se bitvy u Zborova, kde byl raněn, poté působil krátce jako náborový komisař v zajateckých táborech a následně byl jmenován důstojníkem výzvědné služby. V době bojů na Sibiři sloužil jako podnáčelník štábu velitele čs. zpravodajské služby, pplk. Vojtěcha Klecandy. Do vlasti se vrátil v červnu 1920.

Po návratu působil jako přednosta pátrací skupiny zpravodajského oddělení Hlavního štábu. Roku 1924 byl ze zdravotních důvodů penzionován, stal se živnostníkem, majitelem firmy Gutha v Karlíně, dále však aktivně působil v branných organizacích, zejména v Branném svazu čs. motoristů v Praze XVI. a XVII, tedy na Smíchově a na jihozápadě tehdejší Velké Prahy.

Po německé okupaci v roce 1939 se zapojil do práce Obrany národa. Používal krycí jména „Strejc“, „Strejček“, „Sáhib“ či „Ořechovský“ a spolupracoval mimo jiné se skupinou podplukovníka Josefa Mašína. V listopadu 1939 jej velitel zpravodajské služby Obrany národa, major Jaroslav Hájíček, pověřil organizovat druhou redakci ilegálního časopisu V boj, jehož předchozí vydavatelská skupina, Družstvo v prvním sledu, byla postižena zatýkáním. Novou redakci Jan Sadílek sestavil za pomoci bývalých členů první redakce časopisu a členů holešovické odbočky Branného svazu čs. motoristů, takže první číslo druhé edice časopisu mohlo vyjít na přelomu listopadu a prosince 1939.

Po odchodu majora Jaroslava Hájíčka do exilu se Jan Sadílek stal s největší pravděpodobností jeho nástupcem v čele zpravodajství Obrany národa. Spoluorganizoval odchod československých vojáků do zahraničí a byl stále jedním z hlavních vydavatelů vojenské edice časopisu „V boj“. Na jaře a v létě 1940 se ukrýval v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Gestapo jej však vypátralo sledováním listonoše, který mu na ulici na Smíchově předával důchod, a 4. července 1940 jej zatklo. Aby předešel tomu, že gestapo z něj vytluče údaje o spolubojovnících, ukončil major Jan Sadílek 8. července 1940 při výslechu v centrále pražského gestapa v Petschkově paláci svůj život skokem z okna.

Tomáš Jakl

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 10. července 2020