Jaroslav (též Otakar) Kašpar (též PÁTÝ) / 1903 – 1995

Jaroslav (též Otakar) Kašpar (též PÁTÝ) / 1903 – 1995

24. 01. 2025

Jaroslav Kašpar, meziválečný vojenský letec, za německé okupace aktivně spolupracoval s odbojem a organizoval přesun čs. letců do zahraničí. Po emigraci byl zatčen v Bělehradě, ale zásluhou odbojových pracovníků se dostal na svobodu. Řídil evakuaci čs. uprchlíků v Budapešti, později byl čs. vojenským atašé u nizozemské vlády. V důsledku únorového převratu v roce 1948 znovu odešel do exilu a pracoval ve vojenském zpravodajství, mimo jiné ve Washingtonu. Rehabilitován a povýšen do generálské hodnosti byl v devadesátých letech.

Syn Václava Pátého a Františky, roz. Matoušové, absolvoval  v letech 1914–1921 reálné gymnázium v Nové Pace. V polovině září 1921 byl odveden u DOV v Jičíně s následnou presentací u zdejšího p. pl. 22 Aragonského. Již koncem měsíce byl odeslán do VA v Hranicích. Po dvou letech studia byl přidělen nejdřív k děl. odd. 253 do Liberce a v roce 1924 k děl. pl. 4 do Josefova. Současně se stal absolventem dělostřelecké aplikační školy v Olomouci a kurzu dělostřeleckých pozorovatelů z letounu. V polovině června 1927 byl v hodnosti poručíka zařazen k 4. letce let. pl. 1 T. G. Masaryka v Praze, později byl určen pobočníkem velitele 1. perutě a po absolvování speciálních kurzů (nočního létání a rovněž spojovací služby) byl v druhé polovině listopadu 1928 přidělen k 38. letce pluku. V letech 1930–1932 absolvoval pilotní školu v Prostějově a kurz pilotů – stíhačů v Chebu a současně byl jmenován pilotem letcem. Po ročním působení u let. pl. 3 Generála – letce M. R. Štefánika ve Vajnorech u Bratislavy, byl v roce 1934 povolán do VŠV. Po jejím ukončení byl v srpnu 1936 přidělen k velitelství 1. divize, kde jej po roce služby pověřili velením 2. oddělení. V květnu 1938 se stal přednostou 3. oddělení. Po 15. 3. 1939 byl přidělen k ústředí tiskové služby při tiskovém odboru Předsednictva ministerské rady protektorátní vlády a od října 1939 pracoval ve 31. odd. ministerstva sociální a zdravotní správy.

Ihned po německé okupaci až do 12. 2. 1940 byl činný v domácím vojenském odbojovém hnutí, úzce spolupracoval s generály Bočkem a Vedralem. V ON měl značný podíl na organizaci odsunu čs. letců do zahraničí. 14. 2. 1940 sám ve Veselí na Moravě tajně opustil protektorát a přes Skalici odešel do Bratislavy, kde za pomoci členů ON – Bratislava byl přepraven do Budapešti a následně do Bělehradu. Zde byl však zatčen policií a ve dnech 1.–9. 3. vězněn. Zásluhou odbojových pracovníků byl však osvobozen a 17. 3. pověřen řízením evakuace čs. uprchlíků v Budapešti, kde působil (s krátkou přestávkou v květnu) až do července 1940. Následně odešel přes jugoslávskou metropoli na Střední Východ a v říjnu 1940 se stal příslušníkem čs. vojenské zpravdajské rezidentury působící v tureckém Istanbulu. V dubnu 1941 byl z podnětu pplk. L. Svobody odeslán organizovat spojení s domovem přes západní Ukrajinu. Počátkem srpna 1941 byl ustanoven náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. O rok později byl odvelen ve funkci zástupce čs. vojenského zmocněnce do Teheránu, kde působil do února 1943. Záhy byl povolán k MNO do Londýna a po nutné přípravě byl k 1. 10. 1943 ustanoven čs. vojenským atašé u nizozemské vlády s akreditací rovněž pro Norsko. V květnu 1944 působil v hodnosti mjr. gšt. nejdříve na štábu první kanadské armády a pak další měsíc v Tangmere u velitelství 83. Companie Group. Červenec 1944 strávil jako styčný důstojník na velitelství americké 8. letecké armády (14. bombardovací křídlo 8. USAF) v Norwichi. V srpnu 1944 byl odvelen k Štábu pro vybudování branné moci a současně plnil funkci atašé u nizozemské vlády a velitelství nizozemských expedičních sil. 27. 10. 1945 se navrátil do vlasti.

V polovině listopadu 1945 byl ustanoven náčelníkem štábu 1. letecké oblasti v Praze. V dubnu 1948 odešel do exilu; následně zbaven vojenské hodnosti a práv občana Československa. V letech 1949–1955 stál v čele čs. vojenské zpravodajské skupiny ve Frankfurtu na Mohanem, následně až do roku 1970 působil v americkém leteckém zpravodajství ve Washingtonu. Počátkem devadesátých let minulého století byl v plném rozsahu rehabilitován a v roce 1993 povýšen do generálské hodnosti. Jeho manželkou byla Elena – též Helena (1907–1984).

 

Vyznamenání:

  • Pochvalné uznání velitele Čs. vojenské mise v SSSR (1942)
  • Pochvalné uznání I. stupně MNO
  • Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F–VB (1944)
  • Československá vojenská medaile Za zásluhy I. st.
  • Československý válečný kříž 1939 (1945)
  • Československá vojenská medaile Za chrabrost před nepřítelem

Aktuálně



Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

17. 02. 2025
Snaha československé vlády o účinnou ochranu utajovaných skutečností se setkala s nežádoucím ohlasem…
Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

14. 02. 2025
Posláním Vojenského historického ústavu Praha je soustavně a cílevědomě shromažďovat písemné a…
Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

13. 02. 2025
Za 2. světové války se česká metropole stala terčem leteckého bombardování několikrát,…
Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

12. 02. 2025
Prostorné atrium Armádního muzea Žižkov, jehož rekonstrukce získala hned několik významných architektonických…
Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

12. 02. 2025
Třetí díl seriálu Poklady z depozitáře na webu iDNES.cz, který mapuje méně…