Josef Kajzr - Jediný český voják

Za hrdinství prokázané na frontách 2. světové války byly tisíce našich vojáků dekorovány československými a stovky britskými, sovětskými i dalšími spojeneckými vyznamenáními. Jen jeden český voják ale obdržel v letech 1939 až 1945 současně britskou Military Medal a americkou Bronze Star Medal. Obě medaile patřily, respektive patří v britských i amerických ozbrojených silách k těm nejprestižnějším. Za boje u severofrancouzského Dunkerque je spolu s Čs. válečným křížem 1939 a řadou dalších čs. vyznamenání získal dnes téměř zapomenutý příslušník Čs. samostatné obrněné brigády Josef Kajzr.

Narodil se 3. srpna 1914 v rodině továrního dělníka v Dolních Beřkovicích, nedaleko od Mělníka, jako Josef Kaiser. Po vychození škol se roku 1932 v Mělníku vyučil truhlářem. V letech velké hospodářské krize a následné re￾cese se jen těžko protloukal a nacházel pouze krátkodobá zaměstnání. Od roku 1936 až do března 1939 vykonával vojenskou prezenční službu na Slovensku. Po návratu do civilu doma dlouho nezůstal. Nebezpečnou cestou přes Německo a Belgii se v létě 1939 dostal do Francie. Krátce musel sloužit v Cizinecké legii v Alžíru, avšak po vypuknutí války byl poslán k formujícím se čs. jednotkám do jihofrancouzského Agde. V červnu 1940 se s 1. čs. pěším plukem zúčastnil ústupových bojů. Nestihl se evakuovat na Britské ostrovy a uvízl ve vichistické Francii.

Když byla i ta v listopadu 1942 okupována nacisty, přešel přes Pyreneje do Španělska, kde jej až do září 1943, kdy se mu podařilo odplout do Velké Británie, frankistické úřady věznily v nechvalně proslulém internačním táboře Miranda de Ebro. Na konci října 1943 znovu oblékl uniformu československé zahraniční armády. Od počátku říj￾na 1944 do konce války se účastnil bojů u Dunkerque – naposledy jako zástupce velitele tankové čety. Domů se vrátil v hodnosti rotmistra. Zatímco Military Medal mu byla udělena za hrdinství prokázané při bojových akcích na počátku obléhání, americké vyznamenání získal za podíl na záchraně posádky sestřeleného letadla, která dopadla do „země nikoho“ mezi německými a československými jednotkami.

V roce 1945 se rozhodl zůstat v armádě a stal se vojákem z povolání. Po komunistickém převratu se zdálo, že se mu vlna čistek vyhne. Přestože byl nestraník, jako technický odborník mohl zůstat. V poslední velké vlně čistek, která byla rozpoutaná až ve druhé polovině 50. let, však musel předčasně odejít do civilu také on. Začátkem prosin￾ce 1957 začal pracovat jako technik na Státní traktorové stanici v Pardubicích, kde zůstal až do odchodu do důchodu počátkem srpna 1969.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 7. srpna 2020.