Josef Pojar - Špion s kněžským kolárkem

Mezi desítkami operací čs. vojenské zpravodajské služby za druhé světové války byla ta s krycím označením GUMMIT jedna z nejkurióznějších – stejně jako její jediný účastník – vídeňský Čech a katolický kněz Josef Pojar.

Josef Pojar (1914–1992). Jeho odbojová skupina poslala patnáct depeší. Zprávy psala neviditelným inkoustem na stránky časopisů či knih. Ty potom slovinský obchodník Viktor Dolinček převážel k jugoslávským partyzánům. FOTO: VHÚ Praha

Narodil se 28. července 1914 ve Vídni. Ve 14 letech vstoupil do řádu těšitelů z Gethseman a roku 1938 byl vysvěcen na kněze. Po anšlusu odmítl službu v německé armádě. Byl za to až do roku 1942 nuceně nasazen u Technische Nothilfe. Teprve poté mu byl povolen návrat ke kněžskému povolání. Působil ve svém rodném městě, kde okolo sebe soustředil skupinu asi tří desítek vlastenecky smýšlejících krajanů. Po několika pokusech navázat kontakt se zahraničním odbojem se mu v březnu 1944 podařilo dostat na území ovládané jugoslávskými partyzány, kteří jej odeslali britským letadlem k čs. vojenské misi v jihoitalském Bari. Zde prošel zpravodajským a výsadkovým výcvikem a stejnou cestou se po několika týdnech vrátil do Vídně, kde aktivoval činnost své skupiny. Vlastně dvakrát přešel frontu na Balkáně.

Během několika měsíců z Vídně čeští odbojáři dodali Spojencům desítky důležitých zpráv. Koncem roku 1944 se gestapu podařilo skupinu rozbít a některé její členy, včetně Pojara, zatknout. Nikdo z nich však při výsleších nepřiznal víc než musel, takže většina z nich se dočkala osvobození.

Po válce Pojar řídil reemigraci vídeňských Čechů do staré vlasti, kam v roce 1946 sám také přesídlil a stal se důstojníkem duchovní služby čs. armády z povolání. Již v té době byl však sledován komunisty ovládanými tajnými službami jako „agent Západu“. Krátce po únorovém převratu, 5. dubna 1948, byl v důsledku provokace Reicinova Obranného zpravodajství (OBZ) při fingovaném přechodu státních hranic zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. Rozsudek byl vynesen 21. prosince 1948 – ve stejný den, kdy Pojara čtyři roky před tím zatklo gestapo.

Z vězení se dostal teprve v roce 1956, další léta však musel trávit v manuálních profesích pod stálým dohledem StB. V roce 1967 se mu podařilo během prázdninové cesty emigrovat a vrátit se do Vídně. K práci duchovního se však již nevrátil a oženil se se svou dlouholetou spolupracovnicí z protinacistického odboje. V rámci polistopadových rehabilitací byl povýšen na plukovníka AČR v. v. Zemřel 3. srpna 1992 ve Vídni.

JIŘÍ PLACHÝ

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 8. dubna 2016