Josef Schejbal / 19. 6. 1903 - 1956

Josef Schejbal se dal do služeb armády v roce 1923. Všestranný sportovec v roce 1928 reprezentoval ČSR na OH v Amsterodamu. Výborný pilot bombardovacích letounů s výraznými velitelskými předpoklady. Po okupaci odešel tzv. balkánskou trasou a měl namířeno do Francie. Zadrželi ho maďarští četníci u Sence, ale podařilo se mu uprchnout z vězení a po mnoha dobrodružstvích nakonec 12. 1. 1940 dorazil do Marseille. Po pádu Francie odplul 19. 6. 1940 v čele velké skupiny letců do Británie. Nastoupil službu u 311. čs. bombardovací peruti a velel jednomu ze tří Wellingtonů, které v noci 10. 9. téhož roku bombardovaly bruselské nádraží a zahájily tak operační činnosti 311. perutě. Od 22. 8. 1941 byl náčelníkem štábu Inspektorátu čs. letectva a zástupcem inspektora čs. letectva Karla Janouška. Po válce byl čs. vojenským a leteckým přidělencem ve Washingtonu, po komunistickém převratu odvolán. Odmítl se vrátit do ČSR.

Po maturitě, složené v červnu 1923 na obchodní akademii, se rozhodl se pro dráhu vojáka z povolání. V srpnu 1923 byl prezentován u dělosřeleckého pluku. pl. 102 v Českých Budějovicích a 5. 10. 1923 zahájil studium na VA v Hranicích, odkud byl 15. 8. 1925 vyřazen v hodnosti por. pěch. Poté nastoupil službu u pěšího pluku 19 v Mukačevu, po absolvování příslušného aplikačního kursu se k pluku vrátil nejprve jako velitel čety, později velitel roty. Mezitím stačil prodělat ještě kurs instruktorů šermu a instruktorů vojenské tělesné výchovy. Sám byl všestranným sportovcem a v roce 1928 reprezentoval ČSR na Olympijských hrách v Amsterodamu a v soutěži v moderním pětiboji skončil třináctý. Ve vlasti reprezentoval armádu a v armádním pětiboji skončil druhý. V čs. armádě tehdy existovala kategorie letounových pozorovatelů zbraní. Důstojníci pěchoty, dělostřelectva, jezdectva či generálního štábu v příslušném kursu získávali praktické zkušenosti ve spolupráci jejich zbraní s tehdy progresivně se rozvíjejícím letectvem. Patřil k nim i por. pěch. Schejbal, jenž mezi 6. 11. 1928 a 31. 7. 1929 prodělával pozorovatelskou školu ve VLU v Prostějově. Příslušnou praxi pak konal u 5. pozorovací letky let. pl. 2 (od května 1937 nesl název Dr. E. Beneše) v Olomouci, kde byl 30. 9. 1930 definitivně přeložen do skupiny důstojníků letectva a zařazen k 7. pozorovací letce. Již rok předtím byl povýšen na npor. a jmenován pozorovatelem–letcem.

Leteckou kvalifikaci si zvyšoval i nadále. Dne 26. 8. 1932 ukončil ve VLU v Prostějově pětiměsíční pilotní výcvik, vrátil se zpět do Olomouce ke své 7. letce a 15. 1. 1933 byl přemístěn do Prahy k 81. letce leteckého pluku 5, který se v budoucnu měl vyprofilovat na výhradně bombardovací útvar. Mezitím ještě stačil v březnu 1932 absolvovat u Leteckého skladu II mechanický kurs pro důstojníky letectva a v září 1933 pak v Malackách prodělal kurs pro instruktory střelby z letounu, v červnu 1934 u let. pl. 5 úspěšně završil kurs létání podle přístrojů a v noci, čímž se kvalifikoval jako všestranný pilot bombardovacích letounů. V únoru 1936 pak ještě prodělal u Dělostřeleckého učiliště plynový kurs pro důstojníky. Ze všeho nejvíce však byl velmi dobrým pilotem s výraznými velitelskými předpoklady. Od 1. 9. 1934 zastupoval velitele 83. letky, jíž se v následujícím roce – již jako kapitán – stal velitelem. Od 4. 11. 1935 se stal v Praze posluchačem VŠV, po jejímž absolvování byl 9. 4. 1938 povýšen na škpt. gšt. a nastoupil službu jako přidělený důstojník 2. odd. štábu ZVV v Brně.

Po okupaci byl 30. 6. 1939 propuštěn z vojenské služby a měl nastoupit jako úředník k Zemskému úřadu v Brně, ale namísto toho zvolil útěk do zahraničí, což učinil 10. 11. 1939. Odešel tzv. jižní, balkánskou trasou a měl namířeno do Francie. Poblíž Sence, který patřil tehdy do maďarského záboru, byl však maďarskými četníky zadržen, z vězení se mu však podařilo uprchnout a v prosinci se již hlásil na čs. konzulátu v Bělehradě. Po mnoha dobrodružstvích nakonec 12. 1. 1940 dorazil do jihofrancouzského Marseille. Po prezentaci v táboře čs. armády v Agde se 15. 4. 1940 stal velitelem čs. letecké skupiny na výcvikové základně v Bordeaux-Mérignac. Když se Francie zhroutila odplul 19. 6. 1940 v čele velké skupiny letců na palubě lodi Karanan z Bordeaux do Británie.

Po vstupu do svazku RAF VR, kam byl přijat v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer, nastoupil 29. 7. 1940 zcela logicky službu u 311. čs. bombardovací peruti, formující se v Honingtonu. Vzhledem ke své poměrně vysoké čs. hodnosti škpt. gšt. převzal již 2. 8. 1940 velení nad A-letkou a byla mu přiznána britská hodnost Squadron Leader. Jakmile jednotka zahájila intenzívní výcvik, byl jedním z prvních přeškolených čs. pilotů, takže se sám stal instruktorem. V noci 10. 9. 1940 pak velel jednomu ze tří čs. Wellingtonů, které napadly bruselské nádraží a zahájily tak vlastní operační činnosti 311. perutě. Dne 20.  3. 1941, poté, co dosavadní velitel 311. perutě W/Cdr Karel Mareš (Toman), jemuž bylo již 42 let, odešel, byl jmenován na jeho místo a funkci velitele 311. peruti. V britské hodnosti byl povýšen na Wing Commandera, v československé na mjr. gšt. Velitelskou funkci zastával do 3. 7. 1941, kdy velení předal o šest let mladšímu S/Ldr Josefu Ocelkovi. Do té doby provedl celkem 7 nočních náletů. Poté byl povolán na Inspektorát čs. letectva, kde nejprve zastával funkci přednosty jeho 2. oddělení a 22. 8. 1941 byl ustanoven náčelníkem štábu IČL a faktickým zástupcem inspektora čs. letectva A/V/M Karla Janouška. Byl jím fakticky až do zrušení funkce inspektora v říjnu 1945. Mezitím byl povýšen na pplk. gšt. (1. 5. 1942) a poté i na plk. gšt. (1. 5. 1945) a jeho poslední britskou hodností byl Group Captain. Jeho velitelskou a organizátorskou činnost ocenili i Britové, a to udělením Řádu Britského impéria III. třídy (CBE).

Do vlasti se vrátil jako jeden z prvních, a to již 17. 5. 1945, aby se o několik dní později vrátil zpátky, kde spoluorganizoval přesun čs. letectva do ČSR. Dne 28. 10. 1945 převzal funkci velitele letectva Vojenské oblasti 2 v Českých Budějovicích a 1. 10. 1946 byl povýšen na brig. gen. Dnem 30. 11. 1946 byl přemístěn k MNO hl. št. a 1. 1. 1947 ustanoven čs. vojenským a leteckým přidělencem ve Washingtonu. Po změně politických poměrů ve vlasti byl k 1. 4. 1949 z Washingtonu odvolán, ale návrat do ČSR odmítl a zůstal v USA. Zatímco ve vlasti byl prohlášen za zběha a degradován, zmizel kdesi na severoamerickém kontinentě. Údajně se stal majitelem benzínové pumpy na Aljašce, kde po několika letech zemřel.

Vyznamenání:

• 2 × Československý válečný kříž (6. 3. 1941)
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (1940)
• Československá medaile Za zásluhy I. st. (6. 7. 1944)
• Československá vojenská pamětní medaile se štítky F a VB (1944)
• Officier de la Légion d´Honneur (1943)
• Croix de Guerre avec palme bronze (1943)
• Commander of the Most Excellent Order of the British Empire (1943)
• The 1939–1945 Star (1945)
• Defence Medal a War Medal, Pochvalné uznání krále Jiřího VI. za zásluhy ve službě (1941)