Kordík vzor 39 pro důstojníky a vojenské úředníky Vládního vojska

Kordík vzor 39 pro důstojníky a vojenské úředníky Vládního vojska

15. 11. 2018

Po okupaci českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939 byly zbytky československé armády v nově vzniklém protektorátu odzbrojeny a rozpuštěny. Nařízením protektorátní vlády č. 216/39 Sb. z 25. července 1939 bylo vytvořeno Vládní vojsko, čímž mělo být vytvořeno zdání určité suverénnosti protektorátu a současně zabráněno hromadnému zapojení propuštěných vojáků do protinacistického odboje.

 

Maximální stav tohoto tělesa činil 7 000 mužů (z toho 280 důstojníků) vyzbrojených pouze lehkými zbraněmi. Přijímáni byli pouze svobodní a bezdětní muži české národnosti, délka vojenské služby byla stanovena na 25 let. Do července 1940 byli z Vládního vojska propuštěni všichni Židé a židovští míšenci, do konce roku 1943 museli odejít i bývalí legionáři.

Generálním inspektorem Vládního vojska byl jmenován bývalý československý brigádní generál Jaroslav Eminger, který v této funkci zůstal po celé období trvání protektorátu. Vládní vojsko plnilo pomocné služby ve prospěch wehrmachtu – střežilo železniční tratě, provádělo asanační a stavební práce, úpravy komunikací, různé zemědělské práce apod. Pražský prapor byl pak čestnou jednotkou státního prezidenta.

Od počátku roku 1944 stoupaly německé obavy z neloajálnosti Vládního vojska a možnosti jeho využití v boji proti německé moci přímo na území protektorátu, jak s tím pro konečnou fázi války počítala i exilová vláda v Londýně. V důsledku toho bylo v květnu 1944 11 praporů Vládního vojska přesunuto do severní Itálie, kde převzaly ochranu železničních a jiných důležitých objektů proti útokům italských partyzánů. Střety s nimi měly za následek masové dezerce, po nichž se většina zběhlých vojáků k partyzánům připojila. Jiní zase utekli přes hranice do Švýcarska. Bezmála 600 zběhlých příslušníků Vládního vojska bylo přesunuto do Francie, kde se v rámci Československé samostatné obrněné brigády zapojilo do obléhání francouzského přístavu Dunkerque.

Příslušníci 1. praporu Vládního vojska, který jako jediný zůstal v Praze a po celé období protektorátu plnil funkci Hradní stráže se již 5. května 1945 na rozkaz gen. Emingera zapojili do Pražského povstání a stali se jeho významnou bojující silou.

Výnosem generálního inspektora Vládního vojska gen. Jaroslava Emingera z 10. srpna 1939 vstoupilo v platnost nařízení o úpravách výstroje a výzbroje armády bývalého Československa. Důstojníci a vojenští úředníci nadále nosili jako poboční zbraň šavli vzor 24, u níž byl státní znak Československé republiky nahrazen znakem protektorátním. Tímto způsobem bylo v roce 1939 upraveno 1784 původních šavlí.

Vedle šavle byl jako alternativní poboční zbraň v roce 1939 zaveden kordík, jenž měl být nošen ke služební ústroji mimo řad, k vycházkovému stejnokroji nebo malé společenské ústroji.

28. července 1939 byly v souvislosti s výrobou kordíků osloveny dvě firmy, z nichž se však do výběrového řízení přihlásila pouze puškařská firma Lověna. Největší prvorepublikový producent chladných zbraní – Wlaszlovits Štós byl od března 1939 součástí samostatného Slovenského státu, další zavedená firma Hojtaš Praha pak jako „nearijská“ nemohla být do soutěže přizvána. V září 1939 bylo tedy u firmy Lověna objednáno 500 kordíků s cenou 424,70 Kč za kus.

Čepel přímá, dvousečná, s oboustranným středovým žebrem a středovým hrotem. Na vnější straně pod příčkou značena výrobcem „A. MRÁZEK SLANÝ“, na vnitřní straně značka českého lva bez slovenského znaku. Rukojeť střenková, zlacené bronzové kování. Střenky z plastu oranžové barvy. Kulatá hlavice se šroubovacím knoflíkem. Příčka se záštitným polokruhovitým listem, který je zdoben lipovými ratolestmi. Pochva ocelová, potažená hnědou jelenicovou kůží. Bronzové kování s reliéfem lipových listů. Obústek a objímka s pevnými závěsnými trojúhelníkovými oky. Závěsník z hnědé hlazené kůže se dvěma posuvnými sponkami a mosaznou karabinkou.

Délka 340 mm, délka čepele 226 mm, šířka čepele 24 mm, hmotnost 312 g, hmotnost s pochvou 488 g.

Jan Šach

 

Aktuálně



Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

08. 12. 2022
Dvacet sedm sportovců, trenérů a funkcionářů Armádního sportovního centra Dukla ocenila ve…
Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…