Legionář a účastník povstání, který zemřel rukou SS

Legionář a účastník povstání, který zemřel rukou SS

25. 07. 2016

Pražského povstání se účastnilo množství bývalých legionářů, z nichž padesát pět položilo v novém boji za svobodu vlasti životy. Jedním z nich byl předválečný aktivní důstojník československé armády Otakar Háva. Jeho narození připadá na 31. července.

 

Narodil se 31. července 1894 v Libomyšli v okrese Hořovice. Po vychození obecné školy začal v roce 1905 studovat na české reálce v Písku, kde také 9. července 1912 složil „všemi hlasy“ maturitu. V následujícím školním roce ještě navštěvoval abiturientský kurz na německé obchodní akademii ve Vídni.

Dne 26. října 1914 narukoval jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku č. 88 rakousko-uherské armády. Absolvoval záložní důstojnickou školu a od 17. října 1915 působil v řadách pěšího pluku č. 99 jako velitel čety v hodnosti kadeta na ruské frontě. Dne 7. června 1916 padl do ruského zajetí.

Již počátkem srpna téhož roku se přihlásil do československých legií, kam se však dostal až téměř po roce. Dne 1. srpna 1917 nastoupil jako frekventant do důstojnického kurzu v Borispolu. Po jeho absolvování byl v polovině září téhož roku zařazen v hodnosti praporčíka k 6. čs. střeleckému pluku jako velitel III. oddílu kulometů. V dalších měsících střídavě zastával funkci mladšího důstojníka a velitele roty. V polovině září 1919 dosáhl hodnosti poručíka a do vlasti se vrátil koncem června 1920. Bezprostředně po návratu byl povýšen na nadporučíka. Za své nasazení byl dekorován Čs. válečným křížem 1918, Řádem „Sokol s meči“, Revoluční medailí a Spojeneckou medailí.

Po návratu do vlasti se rozhodl setrvat dále v armádě a stal se důstojníkem z povolání. Od 6. pluku byl 25. listopadu 1920 přemístěný, již v hodnosti kapitána, jako velitel baterie k hrubému dělostřeleckému pluku 105 do Čtyřech Dvorů u Českých Budějovic. Během mobilizace v říjnu 1921 byl předsedou odvodní komise koní v Českých Budějovicích a pak předsedou předací komise koní v Sušici. Odtud 1. září 1922 přešel k horskému dělostřeleckému oddílu 252 do Mostu, kde opět zastával funkci velitele baterie. U této jednotky zůstal i po té, co se oddíl přestěhoval do Domažlic.

V té době (30. prosince 1922) byl také povýšen na štábního kapitána. Dvakrát byl zastupujícím velitelem oddílu (28. ledna – 30. dubna a 11. července – 16. srpna 1924). Dne 1. dubna 1924 jej jmenovali velitelem III. oddílu dělostřeleckého pluku 3 v Litoměřicích. Přesně po roce působení zde se pak vrátil do Čtyřech Dvorů k dělostřeleckému pluku 105, tentokrát ve funkci zástupce velitele. Počátkem prosince 1926 byl povýšen na majora a ustanoven zatímním (od 24. prosince 1927 řádným) velitelem I. oddílu.

V polovině září 1928 byl přemístěn k dělostřeleckému pluku 10 do slovenského Lučence. Také zde prošel funkcemi zástupce velitele (15. října 1928 – 25. února 1928 a 2. května – 20. června 1929) a velitele I. oddílu (26. února – 1. května a 21. – 29. června 1929). Posledního červnového dne roku 1929 se znovu stěhoval, tentokrát do Košic k dělostřeleckému pluku 11. Počátkem července téhož roku byl povýšen na podplukovníka a ustanoven velitelem II. oddílu. Od 1. ledna do 6. srpna 1931 přechodně velel dělostřeleckému oddílu 261. Pak se znovu vrátil ke svému pluku a od 1. října téhož roku byl ustanoven zástupcem velitele. V době od 8. listopadu 1932 jej povolali do kurzu pro velitele vojskových těles, který s „dobrým“ prospěchem úspěšně ukončil 24. května 1933. Následně se pak vrátil na svoji pozici k dělostřeleckému pluku 11 a od 1. října 1933 velel I. oddílu.

Dne 1. října 1934 byl ustanoven velitelem III. oddílu dělostřeleckého pluku 1 „Jana Žižky z Trocnova“, který sídlil v severočeské Bílině. V době od 16. března 1935 do 13. ledna 1936 jej přechodně pověřili velením pluku. Krátce se pak z Ruzyně, kde sídlilo plukovní velitelství, vrátil opět do Bíliny, avšak již 30. září 1936 byl znovu přemístěn, tentokrát k dělostřeleckému pluku 125 do Bzence a počátkem října téhož roku ustanoven velitelem I. oddílu. Zde pak setrval až do mnichovských událostí, jen s tím rozdílem, že od Nového roku 1938 velel II. oddílu. V zářijové mobilizaci velel do 22. října 1938 dělostřeleckému pluku 127. Byl ženatý a měl dva syny, jeden narozen 1942 a druhý narozen 1944; bydlel na Bubenském nábřeží číslo 9 v Praze VII.

Dne 5. května 1945 byl spolu s několika dalšími povstaleckými bojovníky zavražděn příslušníky Waffen-SS na Čechově mostě nedaleko od Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde v době války sídlilo velitelství SS.

Ivo Pejčoch

 

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…