LEO ANDERLE / 24. května 1913 – 10. prosince 1942

Poručík letectva (plukovník in memoriam) Leonhard Anderle působil jako letec – bombardovací pilot. Zahynul před osmdesáti lety, v prosinci 1942. Byl jedním ze zakládajících příslušníků 311. čs. bombardovací peruti, která ihned po svém založení zahájila noční bombardování Německa a okupovaných území. V rámci 311. peruti vykonal 27 nočních bombových náletů a dalších 28 akcí provedl v rámci 138. peruti pro zvláštní úkoly. Nad protektorátem vysadil paraskupiny BIOSCOP, BIVOUAC, STEEL, INTRANSITIVE, TIN a ANTIMONY.

Pocházel z rodiny Leonharda Anderleho a Josefy, roz. Proškové. Narodil se 24. 5. 1913 v Nosálovicích, okres Vyškov. Oba jeho bratři, Jan a Stanislav, byli rovněž vojenskými piloty. Po vyučení automechanikem pracoval v pobočce Škodových závodů v Brně a pak jako letecký mechanik u firem Walter a Baťa v Otrokovicích.

Dne 1. 11. 1933 narukoval do Brna k autopraporu 14. Po zkráceném kursu byl přidělen k let. pl. 2 v Olomouci, odkud byl po povýšení na des. (1. 9. 1934) odvelen do Prahy, kde složil zkoušky civilního pilota. 1. 8. 1935 nastoupil do Školy pro odborný dorost letectva při VLU v Prostějově, kde v následujícím roce dokončil voj. pilotní výcvik. 15. 8. 1936 byl přidělen ke 2. pozorovací letce let. pl. 1 T. G. Masaryka do Prahy, kde byl 15. 12. 1936 povýšen na četaře.

Po absolvování kursu nočního létání byl 31. 8. 1938 přidělen k let. pl. 6, kde létal na dvoumotorových strojích, především na letounech Marcel Bloch MB-200. Až do března 1939 nalétal celkem 705 hodin a absolvoval 2 595 letů. Dne 11. 6. 1939 uprchl do Polska, odkud se lodí Sobieski dostal 20. 6. do Francie, kde podepsal závazek ke službě v Cizinecké legii a odjel do severoafrického Sidi-bel- -Abbès.

Po vypuknutí války prodělával přeškolení na fr. techniku na letištích Blida (od 3. 9. 1939), Châteauroux (od 1. 12.), Istres (od 1. 2. 1940) a Tafaraoui (od 18. 5.), ale do bojových akcí se jako naprostá většina čs. bombardovacích letců zapojit nestačil. Po fr. kapitulaci odplul 4. 7. 1940 z Casablanky přes Gibraltar do Liverpoolu (13. 7. 1940). Byl přijat do řad RAF VR a v hodnosti Sergeant se již 29. 7. 1940 stal jedním ze zakládajících příslušníků urychleně formované 311. čs. bombardovací peruti, která zakrátko zahájila noční bombardování Německa a okupovaných území.

První nálet vykonal 14. 10. 1940 ve funkci druhého pilota a 21. 12. 1940 se stal jedním z vůbec prvních poddůstojníků u 311. peruti, jenž byl určen kapitánem letounu (což bylo pro čs. letce nezvyklé, neboť v předválečném letectvu byl velitelem – kapitánem letounu vždy navigátor, resp. pozorovatel, jenž měl zpravidla důstojnickou hodnost). Již 28. 10. 1940 byl povýšen na rotmistra, 1. 7. 1941 pak na ppor.let. v zál. a 23. 7. 1941 do nejnižší brit. důstojnické hodnosti Pilot Officer.

V rámci 311. peruti vykonal celkem 27 nočních bomb. náletů a dalších 28 akcí provedl v rámci 138. peruti pro zvláštní úkoly, k níž byl přidělen 1. 9. 1941. Po příslušném přeškolení u 10. OTU v Abingdonu a kurzu u 1. PTS v Ringway pak na letounech Whitley a po přeškolení u 1652 CU v Marston Mooru také na letounech Halifax vysazoval parašutisty nejen nad Protektorátem, kam letěl celkem šestkrát, ale především nad Francií (dvacetkrát), Norskem (jednou) a Rakouskem (jednou). Nad protektorátem vysadil paraskupiny BIOSCOP, BIVOUAC, STEEL, INTRANSITIVE, TIN a ANTIMONY. Byl vždy hodnocen jako nadprůměrný pilot, který se snažil splnit úkol za nejnepříznivějších okolností, které byly při letech do okupované ČSR téměř pravidlem.

Dne 23. 7. 1942 byl povýšen do hodnosti Flying Officer a 28. 10. 1942 na por.let. v zál. Po spojeneckém vylodění v sev. Africe byl s několika vybranými osádkami 138. peruti vyslán do tamní oblasti, aby posílil dopravní letectvo. Při přeletu z Káhiry na Maltu však jím pilotovaný stroj se sedmičlennou osádkou a osmi pasažéry na palubě zmizel beze stopy nad Středozemním mořem. Leo Anderle po sobě zanechal dva syny – manželského Michaela Ladislava Anderle (* 16. 11. 1941) a nemanželského Leoše Anderle-Cross (* 25. 7. 1943). In memoriam byl povýšen nejprve na kapitána (1. 2. 1947) a poté na plukovníka (1. 6. 1991).

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů.