Na cestě k operaci Pouštní bouře

Rada bezpečnosti OSN schválila v roce 1990 celkem 12 rezolucí odsuzujících zákeřnou a brutální agresi Iráku proti Kuvajtu ze srpna téhož roku. Ve většině z nich spolu poprvé hlasovalo všech pět stálých členů tohoto vrcholového orgánu OSN.

+1

Díky tomuto jednoznačnému stanovisku tak vznikla koalice 28 států, jejichž jednotky se vydaly do ohrožené oblasti v Perském zálivu. Dne 23. září 1990 vyslovilo také tehdejší Federální shromáždění ČSFR souhlas s účastí československé protichemické jednotky v řešení krize v Perském zálivu.

Za pouhé dva měsíce byl proveden výběr dobrovolníků a příprava techniky včetně sladění činnosti tří chemických odřadů a zabezpečovací jednotky. Koncem listopadu 1990 byla nahlášena připravenost jednotky v počtu 169 osob k vyslání. Protichemickou jednotku přepravilo do Království Saúdské Arábie v období od 11. do 14. prosince 1990 třináct obřích letounů C-5 Galaxy.

To již schválila Rada bezpečnosti OSN 29. listopadu 1990 rezoluci č. 673, v níž vyslovila souhlas s použitím všech prostředků k vytlačení iráckých okupačních vojsk z Kuvajtu v případě, že irácké jednotky odtud neodejdou dobrovolně do 15. ledna 1991.

Velitelem čs. jednotky byl jmenován tehdejší náčelník oddělení mírových sil Správy zahraničních vztahů Ministerstva obrany plukovník ing. Ján Való. Byla to dobrá volba nejen k lidským kvalitám plukovníka a jeho vojenským zkušenostem, ale také pro jeho výbornou znalost angličtiny a arabštiny.

Čs. protichemická jednotka se tak stala součástí koaličních vojsk a byla připravena plnit úkoly v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Hlavním cílem vojenské operace pod názvem Pouštní štít bylo vytlačit irácká vojska z Kuvajtu. Na Štědrý den 24. prosince 1990 zaujala čs. jednotka prostor v severní části Království Saúdské Arábie v poušti poblíž města Hafr El Batin. Čeští a slovenští vojáci spolupracovali v pouštních podmínkách nejen s vojáky saúdskoarabských obrněných brigád, ale také s příslušníky amerických, britských či francouzských jednotek.

Vzhledem k tomu, že irácký diktátor Saddám Husajn nesplnil podmínky rezoluce č. 673, byl formou leteckých útoků na postavení jeho 17. ledna 1991 krátce po půlnoci Pouštní štít nahrazen operací Pouštní bouře.

Na počátku února 1991 byla čs. jednotka doplněna o 37 dalších vojáků, potřebnou výstroj, výzbroj, potraviny a zdravotní materiál. Zpět do ČSFR se z osobních důvodů vrátilo 7 příslušníků. Dne 24. února 1991 zahájila spojenecká vojska pozemní operace na území Kuvajtu a o čtyři dny později byly vojenské operace proti Iráku úspěšně ukončeny.

Českoslovenští vojáci se v závěru konfliktu přemístili z prostoru města Hafar al Batin až k hranicím Kuvajtu, kde prošli známou Saddámovou linií minových polí a ukončili svou válečnou pouť pouze několik kilometrů jižně od hlavního města Kuvajtu nedaleko od hořících naftových polí. Poté velitel kontingentu plk. Való vyčlenil část jednotky k ochraně našeho velvyslanectví v metropoli.

Jednotka působila na území Saúdské Arábie a Kuvajtu od 15. prosince 1990 do 22. dubna 1991, kdy začalo stahování jednotlivých částí jednotky do vlasti. I když se na tuto zkušenost našich vojáků, kteří svůj náročný úkol splnili se ctí, často zapomíná, nelze opominout, že účast čs. vojáků v operacích Pouštní štít a Pouštní bouře položila základ k přeměně a modernizaci naší armády, která od té doby v mírových misích OSN a později i v zahraničních operacích NATO získala, jak už to v českých zemích tradičně bývá, větší respekt a uznání u svých zahraničních partnerů než doma…

RED

1

Návrat do vlasti – v čele kráčí velitel jednotky plk. ing. Jan Való…

2

Zvyknout si na život v poušti v plné polní nebylo nijak jednoduché…

3

Ostrahu jednotky zajišťovali výsadkáři (na snímku před americkým obrněným transportérem)

4

Záběr na jeden z nástupů československé protichemické jednotky v poušti při bojovém rozdílení v táboře 04

5

Hořící kuvajtská ropná pole, zapálená ustupujícími iráckými vojáky, byla pro mnoho spojeneckých vojáků zdrojem pozdějších zdravotních problémů…

6

Saúdskoarabská medaile Za osvobození Kuvajtu, kterou obdrželi i někteří naši vojáci…