Náčrtek Sokolova zhotovený ppor. Antonínem Sochorem

Bitva u Sokolova byla prvním bojovým vystoupením československé vojenské jednotky v SSSR. Odehrála se 8.–9. března 1943 a cílem Čechoslováků bylo ubránit přechod přes řeku Mža, což se jim i přes ztrátu vysunuté obrany ve vesnici Sokolovo podařilo. Náčrtek Sokolova byl zhotovený velitelem čety samopalníků 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR ppor. Antonínem Sochorem.

Bitva u Sokolova je dílčí epizodou rozsáhlého německého protiútoku, známého jako 3. bitva o Charkov. Cílem německé armády vedené zkušeným polním maršálem Erichem von Mansteinem bylo především znovu převzít ztracenou iniciativu a stabilizovat frontu po porážce u Stalingradu.

Při rychlém sovětském postupu na západ, který následoval po bitvě u Stalingradu, nechávala Rudá armáda své týlové linie bez dostatečného zajištění. Němci využili této skutečnosti a takticky vyklidili část východní Ukrajiny kolem Charkova, v ofenzivní činnosti nezkušená Rudá armáda využila této zdánlivé příležitosti k snadnému postupu a své zásobovací linie ještě více prodloužila. Následoval drtivý německý protiútok, který nejen zastavil sovětský postup, ale dobyl zpět město Charkov a stabilizoval frontu až do léta 1943. Operace vešla do dějin jako poslední významné vítězství Německa na východní frontě a učebnicový příklad tzv. „pružné obrany“.

Československý 1. polní prapor se původně připravoval na ofenzivní činnost během předpokládaného postupu ke Kyjevu, německý protiútok však přinutil sovětské velení ke změně plánu a Čechoslovákům byl svěřen 7 km dlouhý obranný úsek na řece Mža, asi 30 km jižně od Charkova. Cílem bylo zabránit Němcům v překročení řeky. Část obrany v síle jedné zesílené roty pod velením npor. Otakara Jaroše byla vysunuta na západní břeh řeky do vesnice Sokolovo.

Protivníkem československého praporu byli části německé 6. tanková divize. Jejich úkolem nebylo překonat řeku, ale pouze zajistit její pravý břeh, v čemž jim bránila Jarošova rota v Sokolovu. K boji došlo 8. března, zatímco první útok Čechoslováci s podporou sovětských protitankových zbraní odrazili, při druhém útoku Němci překonali obranné postavení a dostali se do vesnice, kterou po tvrdém boji, během kterých utrpěli obě strany těžké ztráty, v nočních hodinách obsadili. Mezi padlými byl i velitel roty npor. Otakar Jaroš, který za statečnou obranu vesnice obdržel jako první cizinec ve druhé světové válce nejvyšší sovětské vyznamenání – Zlatou hvězdu hrdiny SSSR. Ztráty Čechoslováků navýšila i část zraněných, kteří nemohli být evakuováni a byli německými vojáky zavražděni. O den později se Čechoslováci pokusili získat Sokolovo protiútokem zpět, Němci však v té době už překročili řeku na jiném místě a nadále držet frontu na jejím břehu tak nemělo žádný vojenský význam. Přesto československý prapor opustil své pozice až 13. března, kdy už byla většina týlových komunikací v německých rukou.

Prezentovaný náčrtek zhotovil krátce po bitvě velitel čety průzkumníků – samopalníků ppor. Antonín Sochor (1914–1950). Jeho četa byla přidělena k 1. rotě npor. Otakara Jaroše, kde prováděla průzkumnou činnost na přístupech k Sokolovu a jako první se také střetla s německými jednotkami.

Mapa je nezvykle orientována jihozápadním směrem a jsou na ní zachyceny německé útoky vedené 8. března i rozmístění jednotlivých čet 1. roty a posilovou četu rtm. Stanislava Stejskala z 2. roty. Na základě československých předválečných zvyklostí jsou vlastní jednotky značené modře, zatímco protivník červeně. Z hlediska rozmístění jednotlivých objektů a jejich poměrů vykazuje náčrtek silné nedostatky. Lze tak předpokládat, že spíše než součástí operační agendy byl určen pro novináře, kteří se o první bojové vystoupení československé jednotky zajímali.

Petr Bjaček