OLDŘICH PECHAL / 12. května 1913 – 22. září 1942

Velitel skupiny ZINC, která byla kvůli navigační chybě vysazena u Gbel na Slovensku. Při přechodu hranice se Oldřich Pechal dostal do přestřelky s německou pohraniční hlídkou a dva její členy zastřelil. Ztratil však doklady, což se mu později stalo osudným. Padl do léčky konfidentů gestapa. Přestože byl brutálně vyslýchán, nic neprozradil, odmítl také identifikovat mrtvé parašutisty v Resslově ulici 18. 6. 1942. Oldřich Pechal byl popraven 22. 9. 1942 v Mauthausenu.

Narodil se 12. května 1913 Osvětimanech v okrese Uherské Hradiště. Otcem byl hajný Josef Pechal a maminkou Marie, rozená Hložková. Po ukončení školní docházky pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Kyjově, kde v květnu 1934 maturoval. Dne 27. 6. 1934 byl odveden a 16. 7. 1934 prezentován k výkonu voj. prezenční služby u horského pěšího puku 3 v Popradu. Školu pro důstojníky pěchoty v záloze 11. divize v Levoči absolvoval 28. 2. 1935 a poté se vrátil zpět ke svému útvaru. Zde byl povýšen na des.asp. (svob.asp. byl již od 16. 11. 1934) a konal službu jako velitel družstva u 9./3. horské roty. Od 18. 3. do 13. 4. 1935 absolvoval lyžařský kurs u 2. horské brigády a 10. 7. 1935 byl povýšen na čet.asp. Dnem 1. 10. 1935 byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích, z níž byl vyřazen 31. 7. 1937 v hodnosti poručík pěchoty a současně vtělen k hor. pěšímu pluku 1 v Dolním Kubíně. Nejprve konal službu u 5./1. horské pěší roty a dnem 1. 5. 1938 byl ustanoven velitelem 7./1. horské pěší roty. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl se svou jednotkou nasazen v okolí Sušice v západních Čechách. Po vzniku samostatného Slovenského štátu a okupaci českých zemí se začal připravovat k odchodu do čs. zahraniční armády.

Dne 21. 5. 1939 přešel u Moravské Ostravy hranici do Polska a dostal se do vojenského tábora v Bronowicích u Krakova. Po podepsání závazku ke službě v Cizinecké legii odjel 28. 7. 1939 do Francie. Službu konal v hodnosti seržanta u 1. pluku Cizinecké legie v Tunisu. Po vypuknutí války byl odeslán do Francie a 8. 10. 1939 prezentován v Agde. Zde byl zařazen jako velitel pěší čety k čs. pěšímu pluku 3.  V listopadu 1939 byl přemístěn k plukovní rotě doprovodných zbraní. Na konci května 1940 byl ustanoven velitelem skupiny ve zdokonalovacím kursu pro důstojníky v záloze.  Do Velké Británie odplul 12. 7. 1940 na lodi Neuralia. Po vzniku 1. čs. samostatné brigády byl zařazen ke kulometné rotě apřemístěn do velitelské zálohy na místo pro nesystematizované důstojníky. Krátce poté byl 25. 10. 1940 povýšen na npor. Na jaře roku 1941 souhlasil se zařazením do výcviku pro zvláštní úkoly a v termínu od 25. 5. do 4. 6. 1941 absolvoval parakurs na STS 51 v Ringway.  Poté se vrátil ke své jednotce. Po určitou dobu se počítalo s jeho převelením k právě se tvořící čs. vojenské jednotce v SSSR. Přesto absolvoval v termínu od 14. do 30. 1. 1942 assault course na STS 26 ve Skotsku a dnem 5. 2. 1942 byl přeložen k II. odboru MNO. Zde absolvoval od 5. do 20. 2. 1942 výcvik v šifrování a dešifrování na Porchester Gate a byl ustanoven velitelem skupiny ZINC. Tu kromě něj tvořil jeho zástupce rtn. Arnošt Mikš a radiotelegrafista čet. Viliam Gerik. Skupina měla za úkol vytvořit zázemí pro vlastní zpravodajskou a organizační činnost na Moravě a předat domácím odboji a skupině SILVER A velkou finanční hotovost. ZINC byl vybaven šifrovacím klíčem a třemi radiovými komplety vysílaček s názvem „Lípa“.

Od 21. do 28. 2. 1942 se npor. Pechal seznamoval v konspiračním bytě v Londýně s poměry v protektorátu, s úkoly skupiny a způsoby jejich provedení a od 1. do 26. 3. 1942 prodělal speciální výcvik na STS 2 v Bellasis. Dne 27. 3. 1942 odletěla skupina do akce (npor. Pechal s legitimací na jméno Oldřich Pešar) společně s výsadkem OUT DISTANCE a následujícího dne před třetí hodinou ranní byla vysazena. Bohužel s velkou navigační chybou, která ovlivnila průběh operace. Na místo v buchlovských lesích seskočil ZINC až u Gbel na Slovensku. Při přechodu hranic na Moravu se Pechal dostal do přestřelky se členy německé pohraniční hlídky. Dva z nich zastřelil, ale ztratil své doklady, podle nichž byl později identifikován. Skrýval se u rodiny ve Vřesovicích, kde se také sešel se členy své skupiny. Rozhodl se, že zůstane prozatím na místě a Mikše s Gerikem vyslal do Prahy, kde měli nalézt spojení na kontaktních adresách. Gerik v neznámém prostředí selhal, přihlásil se na gestapu a stal se  konfidentem (29. 4. 1947 byl v Praze za zradu popraven). Mikšovi se podařilo navázat spojení s odbojem,  30. 4. 1942 však byl u obce Požáry na Křivoklátsku, kam se vydal pro ukrytý materiál skupin BIVOUAC a BIOSCOP, těžce zraněn v přestřelce s četnictvem a v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu.

Pechal se po zatčení své rodiny vydal 4. 4. 1942 na Kyjovsko. Gestapo však na něj nasadilo několik svých konfidentů. Ti ho vylákali na chatu na Kníničské přehradě u Brna, kde byl 2. 6. 1942 po urputném odporu zatčen. Byl vyslýchán za použití těch nejbrutálnějších výslechových metod. Choval se však nesmírně statečně, odmítl vypovídat a gestapu neposkytl žádné informace. Nepomohla ani konfrontace s jeho rodinnými příslušníky doprovázená výhrůžkami, že budou v případě jeho mlčení popraveni, což se 12. 6. 1942 skutečně stalo. Dne 18. 6. 1942 se dokonce odmítl před kostelem v Resslově ulici podílet na identifikaci svých padlých druhů. Jako pro gestapo naprosto nepoužitelný byl stanným soudem odsouzen k trestu smrti, převezen do koncentračního tábora Mauthausen a zde 22. 9. 1942 v 17. 00 hodin popraven oběšením. V prosinci 1945 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána in memoriam.

O Oldřichu Pechalovi jsme psali také v Příběhu ze sbírek VHÚ. Článek měl název „Boty nadporučíka Oldřicha Pechala“. Přečtěte si jej, dozvíte se další zajímavosti

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1939 in memoriam;
• Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F–VB.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů