Pražský pepík a Ve znamení červeného kříže

Pražský pepík a Ve znamení červeného kříže

23. 09. 2016

Dvě výstavy připomínající první světovou válku jsou nyní umístěny na panelech v prostorách Armádního muzea Žižkov. Ta první je věnována osudu obyčejného českého vojáka, který prošel frontami války a své vzpomínky zapsal i doprovodil četnými kresbami, ta druhá se věnuje problematice péče o raněné a nemocné vojáky.

 

Petr Bjaček, autor výstavy „Pražský pepík ve světové válce“, seznamuje návštěvníky Armádního muzea s válečnými osudy Jaroslava Brdy (nar. 1897), který patřil k ročníkům, které téměř celou válku strávily v uniformě.

Známe jeho jméno, víme, že narukoval v roce 1915, ale jinak o něm víme jen to, co o sobě prozradil ve svém deníku, neboť archiválie byly necitlivě skartovány. Byl i nadaným amatérským kreslířem a své válečné zážitky doprovodil množstvím karikujících i vážných kreseb. Vzhledem k obtížím, jež s sebou přináší bližší identifikace autora, musíme přistupovat k pamětem jako k obtížně ověřitelnému příběhu neznámého vojáka. Jednoho z desetitisíců Vltavou křtěných pražských pepíků, smetených šedomodrou záplavou první světové války. Měl však to štěstí, že do první linie se dostal až v samém závěru války. I to mu umožnilo válku přežít.

Když v červenci 1914 začala válka, bylo Jaroslavu Brdovi šestnáct let ani ve snu ho nenapadlo, že by mohl také narukovat. Válka však pokračovala s neztenčenou intenzitou a 28. května 1915 se musel dostavit k odvodu i jeho ročník. Po měsíci na vojně vojáci konečně dostali uniformy: to bylo neklamné znamení, že se blíží odjezd na frontu. V listopadu 1915 vyjeli z Brna přes Vídeň a Salcburk do italského Roveretta. Jeho četu odeslali k doplnění pracovního oddílu na Monte San Bernardu.

Při rakousko-uherské ofenzivě v květnu 1916 jeho jednotka postupoval v druhém sledu. Poté působil v rámci pracovní jednotky v průsmyku Borcola. Zde na vlastní oči viděl hrůzy války. V srpnu stáhli Brdův oddíl konečně z fronty a přesunuli ho do blízkosti Salcburku. Od října 1916 do února 1917 pobýval v korutanském městě Bruck nad Murou. Bruck nad Murou však představoval pouze přestupní stanici, kde se formovaly nové pochodové prapory určené k doplnění prořídlých frontových útvarů. V květnu jeho jednotka zaujala pozice v první linii na italské frontě. J. Brda se rozhodl za každou cenu se dostat domů. Omotal si ruku ručníkem a střelil se do ní. Byl odsunut do zázemí a tím pro něj válka skončila.

Jaroslav Brda si zkušenost získanou na frontách první světové války nesl celý život. Vzpomínky se vracely ve snech, při setkáních s veterány nebo při prohlížení nashromážděných válečných suvenýrů. Potřeba svěřit se s hrůznými zážitky alespoň papíru ho v roce 1920 dovedla k rozhodnutí sepsat paměti. Oporou mu byla nejen korespondence s rodiči, ale i zápisník a skicář, který ho doprovázel celou vojenskou službou. Rukopis vznikal s přestávkami téměř třicet let a v konečné podobě má více než 650 stran textu doplněného o desítky ilustrací. Právě ilustrace namalované s mimořádným citem pro detail dělají z rukopisu historický dokument nevšední hodnoty, který atraktivní formou přibližuje život českých vojáků za první světové války.

 

Ve znamení červeného kříže - Péče o raněné a nemocné vojáky za první světové války

Autor výstavy Petr Matějček vybral unikátní dobové fotografie, které doplnil zasvěceným textem. Vznikla tak výstava, která dokládá utrpení vojáků na frontách první světové války, z nichž mnozí si odnesli památku na toto zranění na celý život.

Přímá ovlivnění vývoje medicíny válečnými událostmi lze sledovat již od nejstarších dob. Jejich paradoxně pozitivní vliv je patrný zejména v rozvoji chirurgie, v níž během 19. století došlo k řadě zásadních inovací. Z nich se ukázaly být nejdůležitějšími objev anestezie umožňující „bezbolestné“ chirurgické zákroky a objevení metody antisepse, což přineslo vyřešení problému pooperační infekce. Do té doby umíralo v důsledku nedostatečné hygieny velké množství operovaných na otravu krve. Novou roli ve vojenské medicíně začaly hrát také obory jako hygiena, mikrobiologie a bakteriologie.

Před první světovou válkou již měli všichni její budoucí účastníci velmi podobnou organizaci zdravotnického zabezpečení bojujících armád. Přes všechen pokrok v medicíně však zůstávalo během války v organizaci vojenských zdravotnických služeb válčících států mnoho problémů nevyřešených. Velké nebezpečí pro statisícové armády první světové války představovaly infekční nemoci.

Většina bojů na východním a jihovýchodním bojišti se odehrávala v těžkém terénu. Přesuny vojsk i polních nemocnic velmi často probíhaly po špatných cestách, které byly na podzim a na jaře zaplaveny bahnem a v zimě zaváté sněhem. Doprava raněných i zdravotnického materiálu se tak stávala velmi obtížnou. V těchto oblastech často docházelo k výskytu mnoha nakažlivých chorob včetně cholery, skvrnitého tyfu a úplavice. V létě vojáci strádali velkým vedrem, v zimě trpěli omrzlinami.

Na italské frontě probíhaly boje zejména ve vysokohorském terénu Alp. Obvaziště a stanoviště první pomoci byla často zakládána v krytých kavernách nebo v železničních tunelech. Nepřátelská dělostřelba znesnadňovala již tak složitou přepravu raněných, která tak mohla trvat i celé hodiny.

Po propuknutí války byla rakousko-uherská síť vojenských nemocnic rozšířena o stabilní záložní zdravotnická zařízení, která podporovala stávající zdravotnické útvary. Vznikla také síť záložních nemocnic, záchytných stanic pro nemocné a rekonvalescenčních domů, které zakládaly různé korporace, spolky či jednotlivci. Kvůli vysokým počtům raněných byly školy, společenské domy či sokolovny po celém Rakousku-Uhersku přeměněny na lazarety. Po ulicích začaly proudit první transporty raněných. Tíhu války tak brzy pocítilo i civilní obyvatelstvo.

Válka přímo či nepřímo zasáhla do života většiny lékařů z českých zemí. Dotkla se také studia na lékařských fakultách obou pražských univerzit, neboť mnoho profesorů, docentů a asistentů, bylo povoláno do vojenské služby.

První světová válka v mnohém znamenala pokrok zejména v chirurgii, plastické chirurgii, bakteriologii či péči o invalidy. Urychlila vývoj ve výzkumu transfuze krve a prohloubila poznatky o epidemických nemocech, chorobách z podvýživy, ale také o neurologických a psychických chorobách. Založením specializovaných ústavů po první světové válce byly u nás položeny základy válečné a plastické chirurgie.

RED

 

 

 

Aktuálně



V Café Kupka se konal křest knihy Petra Janouška Na Západ hleď!

V Café Kupka se konal křest knihy Petra Janouška Na Západ hleď!

01. 07. 2025
První zahraniční operace československé armády, počátky navazování kontaktů s NATO nebo odzbrojovací…
Nástupem u Národního památníku na Vítkově s hrobem Neznámého vojína  vojáci oslavili Den ozbrojených sil

Nástupem u Národního památníku na Vítkově s hrobem Neznámého vojína vojáci oslavili Den ozbrojených sil

30. 06. 2025
Přesně před 107 lety čs. legionáři ve Francii přísahali věrnost vznikajícímu československému…
Výsadek v pavučinách smůly a zrady

Výsadek v pavučinách smůly a zrady

30. 06. 2025
O prvotním úspěchu noční výsadkové operace na okupovaném území rozhodovalo v letech 2.…
Nová výstava před Generálním štábem AČR ukazuje proměny české armády

Nová výstava před Generálním štábem AČR ukazuje proměny české armády

26. 06. 2025
Před budovou Generálního štábu Armády ČR začala nová výstava s názvem Nová armáda…
Přijďte na poslední předprázdninové promítání v Armádním muzeu, tématem je čs. armáda 1945–1948 v tvorbě Vojenského filmového a fotografického ústavu

Přijďte na poslední předprázdninové promítání v Armádním muzeu, tématem je čs. armáda 1945–1948 v tvorbě Vojenského filmového a fotografického ústavu

25. 06. 2025
V čtvrtek 26. června se v kinosále Armádního muzea Žižkov koná poslední…