Příběhy z cel: Josef Mašín a jeho motáky určené rodině

Přinášíme vám první z příběhů, který je zpracován na základě nedávno otevřené výstavy V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren. Výstava nabízí sedm příběhů sedmi odbojových pracovníků, kteří byli za války vězněni a popraveni. Ke každé osobnosti je připojen artefakt vyjadřující život a osud dotyčného člověka. Prvním je příběh podplukovníka Josef Mašína, u něhož jsou vystaveny autentické motáky určené jeho nejbližším.

PODPLUKOVNÍK JOSEF MAŠÍN (26. srpna 1896 - 30. června 1942)

Narodil se v Lošanech (okres Kolín) jako jediné dítě sedláka Aloise Mašína a jeho manželky Marie. Dne 28. dubna 1915 byl odveden a poté jako jednoroční dobrovolník zařazen k c. k. pěšímu pluku č. 36, s nímž byl odeslán na ruskou frontu. Zde přeběhl již 2. září 1915 u Sinkova do ruského zajetí a 3. ledna 1916 se přihlásil do československých legií.

Zúčastnil se památných bitev u Zborova a Bachmače i bojů s bolševickými jednotkami na Transsibiřské magistrále. Po návratu do Československa sloužil v letech 1923–1939 u dělostřelectva v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a především u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Praze-Ruzyni.

Mnichovská kapitulace pro něj znamenala šok, s nímž se odmítl smířit. S o to větší vervou se zapojil do odbojové činnosti v rámci vojenské organizace Obrana národa. Úzce spolupracoval s podplukovníkem Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem. Jejich přátelství a odbojová činnost jim vynesla přezdívku „tři králové“.

Společně vybudovali zpravodajskou ústřednu, v níž se soustřeďovaly informace vojenského, hospodářského i politického charakteru z celého protektorátu. Ty byly do zahraničí dopravovány jak kurýrní cestou, tak i pomocí radiostanic. Velkou pozornost věnoval Mašín provádění sabotážních akcí (výbuch na Anhaltském nádraží v Berlíně, atentát na policejní ředitelství a ministerstvo letectví v Berlíně). Zatčen byl po hrdinném boji 13. května 1941.

Po zatčení Josefa Mašína následovala série mimořádně brutálních výslechů, při kterých před něj byla předvedena i jeho zmučená žena. Navzdory tomu podával vyšetřovatelům pouze nepoužitelné informace, pral se s nimi a ve vězení se pokusil dokonce o sebevraždu. Po atentátu na Heydricha jej stanný soud odsoudil 30. června 1942 k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne v podvečer na střelnici v Praze-Kobylisích.

Krátce před popravou napsal Josef Mašín dva krátké vzkazy určené manželce a dětem. Oba se do rukou Mašínovy vdovy Zdeny dostaly v roce 1945. První z nich vynesla z Pankráce manželka jeho spoluvězně Vojtěcha Vrnaty, druhý byl nalezen na základě informace ve Vrnatově motáku v ostění dveří pankrácké cely č. 10.

„Drahé moje děti!

Posílám Vám poslední svůj pozdrav před odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám, a to mne nejvíce tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou musíte takto postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčili její těžký úkol a starost o Vás… Mějte se vzájemně rádi a nikdy se neopouštějte, pomáhejte si vždy a ve všem s láskou a porozuměním! Učte se pilně, abyste byli vzdělanými a prospěšnými lidmi. Buďte vždy svědomití a čestní!... Tím končím, moje nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni! Váš milující otec. Vlasti zdar!“