Proč se národy účastní válek?

Historici z VHÚ se zúčastnili v Sofii zasedání, které bylo věnováno studiu vojenských konfliktů. Hlavním tématem byla tentokrát otázka, z jakých důvodů se národy účastní válek – a proč do nich také někdy nevstupují.

V posledním květnovém týdnu se konal v bulharském hlavním městě v Sofii již 13. ročník zasedání „Pracovní skupiny pro studium vojenských konfliktů“ (Conflict Studies Working Group - CSWG), která je součástí Konsorcia zemí Partnerství pro mír sdružující vědecké, historické a vojenské akademie a instituty (PfP Consorcium of Defense Academies and Security Studies Institutes).

Konference se zúčastnilo více jak 50 odborníků z patnácti zemí (Bulharsko, USA, Francie, Švédsko, Rusko, Dánsko, Srbsko, Řecko, Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Polsko, Rumunsko, Makedonie a Rakousko). Účastníci většinou pocházeli z vědeckých nebo historických ústavů, vojenských akademií, nebo jiných institucí tohoto typu. Téma konference znělo: „Národy ve válce aneb Proč se národy účastní válek a proč ne…?“

Konference se konala v konferenčním sále Národní akademie obrany G. S. Rakovského, což je nejstarší vojenská vědecká instituce v Bulharsku. Jednání zahájil ministr obrany Bulharska Todor Tagarev, následovaly proslovy generála Oliviera Pauluse, ředitele francouzské Historické služby Ministerstva obrany, a velitele Národní akademie obrany G. S. Rakovského, komodora Dimitara Angelova. Za Konsorcium zemí Partnerství pro mír vystoupili spolupředseda Pracovní skupiny pro regionální bezpečnost Frederic Labarre a výkonný tajemník CSWG doktor Robert Rush.

Konference byla rozdělena do několika zasedání dle zaměření jednotlivých příspěvků.

Za českou stranu se konference zúčastnili odborníci z Vojenského historického ústavu Praha PhDr. Karel Straka, Ph.D., a pplk. Ing. Jan Fedosejev. Vystoupili s příspěvkem „Strategické možnosti malého státu ve střední Evropě, koaliční pojetí obrany Československé republiky v letech 1918–1938“.

Cílem příspěvku bylo zodpovězení otázky, zda Československá republika z let 1918–1938 mohla reálně pomýšlet na úspěšnou obranu v případě vojenského napadení. Úspěchem se v tomto případě rozumí zachování existence státu a jeho vitálních sil na vlastním teritoriu pro příští nepřerušenou existenci.

Konference probíhala v přátelské atmosféře a byla přínosná nejen svým vědeckým obsahem, ale i diskuzemi, které následovaly po každém příspěvku. V neposlední řadě měla také svůj význam i výměna zkušeností při neformálních akcích.

Příští rok by se měl konat 14. ročník ve slovenské Bratislavě.

Bližší Informace o Konsorciu zemí Partnerství pro mír sdružující vědecké, historické a vojenské akademie a instituty najdete ZDE.

RED