Restaurování šavlí z pozůstalosti armádního generála Luži

V polovině letošního roku zrestaurovalo pracoviště restaurování a konzervace sbírek VHÚ v Praze šavle z pozůstalosti armádního generála Ing. Vojtěcha Borise Luži (26. 3. 1891–2. 10. 1944). Zbraně nebyly určeny pro důstojníky armády, ale pro příslušníky policie a četnictva. Jejich stav před zásahem byl velmi špatný.

+4

Korozní produkty vlivem špatného prostředí narušily téměř veškeré pokovené povrchy včetně potahu usní. Celkové restaurování se prodloužilo z důvodu na sebe navazujících technologií, které jsou časově náročnější, především ve vytvrzování obnovených povrchů.

První, ještě rakouská šavle pro policii s košem vz. 61 má poniklovanou užší čepel se středovým hrotem a žlábky po obou stranách. Pod košem je firemní značka E. J. BITTNER PRAG. Stejnou pokovenou úpravu mají kovové části jílce. Rukojeť byla vyrobena z masivu buku a potažena rybí usní s opletem drátkem. Pochva má kovové nákončí se závěsy a její plechové těleso je potaženo černou prolakovanou usní. Potah byl velmi podkorodovaný, ztvrdlý, zteřelý a při manipulaci odpadával.

Veškeré kovové součásti byly při výrobě leskle poniklovány bez základní vrstvy, a to pouze na holý kov. Nikl se zachoval cca z 80 % plochy šavle. Na pochvě pak pouze z přední strany vrchního nákončí. Celý komplet se nejdříve vyfotografoval a popsal pro restaurátorskou dokumentaci. Po volbě metodiky restaurátorských prací byla nejprve demontována pochva na jednotlivé součásti s tím, že prvotně proběhne restaurování plechového tělesa s potahem usní. Narostlá koroze byla odstraněna mechanicky téměř až na holý kov a na závěr stabilizována třemi vrstvami tanátovacího prostředku.

Po vyzrání vrstvy byly přilepeny uvolněné okraje usně. Dále se celý potah pochvy napustil černým lihovým lakem, jenž byl rozleštěn. Korozní produkty ze šavle se také odstranily mechanicky odkartáčováním, a to proto aby se co nejvíce zachovaly poniklované plochy. Pevně ulpělá jamková koroze, převážně na hrotu čepele, hřbetu jilce a nákončí byla stabilizována šesti vrstvami taninu.

Druhá, původně československá četnická šavle s upraveným košem a s napájeným protektorátním znakem má standardní díly šavle vz.24. Na ploše pod košem středohroté čepele se žlábky je vyražena značka Wlaszlovits Štós a přes ní raznicemi ČET. Koš se dvěma úponky byl zřejmě častým používáním zdeformován. Hrany mají četné jamky a záseky ostrým předmětem. Rukojeťˇ jílce má velmi dobře zachovalý potah rybí usní s opletem slabým drátem. Ostatní součásti včetně pochvy byly pokryty ostrůvky atmosférické koroze, která výrazně nenarušila povrch kovu. Poniklování je v největší míře patrné na čepeli, jinak se dochovalo ještě na obůstku pochvy.

Po fotodokumentaci a demontáži prošel restaurováním nejprve koš. Jeho deformace byla upravena do původní podoby, hrany zaleštěny a korozní produkty odstraněny v lázni chelatonu, který je vhodný pro citlivé restaurování barevných kovů včetně jejich slitin. Ostatní koroze se postupně odstranila mechanicky s důrazem na co největší zachování poniklovaných ploch.

Vizuální výsledek zrestaurovaných povrchů druhé šavle je velmi dobrý. Obě zbraně po restaurátorských zásazích mají veškeré kovové součásti ochráněné vrstvou mikrokrystalického vosku.

Petr Moudrý