Richard Tesařík

Richard Tesařík

04. 04. 2018

Aktivní účastník československého zahraničního vojenského odboje za 2. světové války. V bitvách u Sokolova, o Kyjev, o Dukelský průsmyk prokázal své vynikající vojenské schopnosti a hrdinství.

 

Narodil se 3. prosince 1915 v Praze v rodině obchodního příručího. Jeho matka několik let vystupovala ve Vinohradském divadle jako operní subreta. Dětství spolu se dvěma sestrami prožil v Příbrami, kde absolvoval i základní vzdělání. V roce 1930 nastoupil do učení u jedné příbramské firmy obchodující s textilem a současně začal navštěvovat dvouletou obchodní pokračovací školu. Své vzdělání si ještě rozšířil absolvováním školy pro aranžéry v Praze. Jako aranžér pak pracoval u několika v Příbrami, Mirovicích, Velvarech a v Pardubicích. Po celé mládí aktivně sportoval. Věnoval se lehké atletice, gymnastice, plavání a šermu.

V říjnu 1937 nastoupil k výkonu vojenské prezenční služby u pěšího pluku 38 v Berouně. Po základním výcviku byl poslán do poddůstojnické školy v Kladně a po jejím ukončení v dubnu 1938 se vrátil zpět do Berouna a následně ho povýšili na svobodníka. Za mobilizace v září 1938 velel družstvu strážního praporu XIX v Žatci, který hlídal část linie lehkého opevnění. V listopadu se vrátil zpět ke svému pluku a v lednu 1939 byl přeložen na Podkarpatskou Rus k pěšímu pluku 36 v rámci posilování zde dislokovaných vojenských útvarů a praporů Stáže obrany státu. V březnu 1939 při obsazování Podkarpatské Rusi Maďarskem se zúčastnil obrany mostu přes řeku Už v Domanicích u Užhorodu jako velitel pěšího družstva. Po ukončení bojů se vrátil přes Slovensko do Pardubic.

S okupací zbytku Československa se nesmířil a již v srpnu 1939 překročil polské hranice a 24. srpna se přihlásil na čs. konzulátu v Krakově a stal se 1836 příslušníkem Legionu Čechů a Slováků v Polsku. Krátce po vypuknutí 2. světové války se jako střelec z kulometu protiletadlové čety zapojil do boje proti německé armádě. Při obsazování východní části Polska Sovětským svazem se dostal do sovětské zajetí, ale po několika dnech byl propuštěn. S hrstkou Čechoslováků se bezvýsledně pokusil spojit s jádrem legionu. Proto až do předjaří 1940 zůstal Richard Tesařík u rodiny Kadavých v Českém Kvasilově na Volyni. Následně se kvasilovské skupině podařilo navázat kontakt s bývalým legionem a 20. března odcestovala do internačního tábora v Orankách a později do Suzdalu.

Z rozhodnutí Ministerstva národní obrany v Londýně zůstal v Sovětském svazu jako instruktor budoucí československé jednotky. V červnu 1941 byl povýšen na četaře a v únoru následujícího roku patřil mezi první vojáky v Buzuluku, kde se formoval 1. čs. samostatný polní prapor. Od svého nástupu zastával funkci výkonného rotmistra u 2. roty praporu a v březnu získal hodnost rotného. V červenci absolvoval kurs pro důstojníky pěchoty a stal se velitelem čety 2. pěší roty. V lednu 1943 odjel s praporem v hodnosti rotmistra na frontu k Sokolovu. Zde se projevil jako rozhodný a odvážný při protiútoku u Arťuchovky, kdy nejprve velel četě a poté i rotě. V boji zblízka zabil německého poddůstojníka a ukořistil cenné dokumenty. Za boje u Sokolova, kde utrpěl lehké zranění, získal první z pěti Čs. válečných křížů 1939 a sovětský řád Rudé hvězdy.

Při výstavbě brigády prošel intenzivním tankistickým kurzem v Tambově a na začátku srpna 1943 se v hodnosti podporučíka stal velitelem roty o deseti lehkých tancích T-70M. S ní se zúčastnil zimního tažení 1. čs. samostatné brigády od Dněpru k Hornímu Tikiči. Při osvobozování Kyjeva na počátku listopadu 1943 pomáhala jeho rota razit cestu 2. polnímu praporu a celý tankový prapor s Tesaříkem na špici dosáhl jako první z útočících vojsk břehů Dněpru. V boji zničil protitankový kanón, tři kulometná hnízda a stal se jedním ze tří příslušníků čs. brigády, kteří za boj o Kyjev získali titul Hrdina Sovětského svazu a byli vyznamenáni Zlatou hvězdou a Leninovým řádem.

V dalších dnech utrpěla rota těžké ztráty na lidech a materiálu v bojích u Čerňachova, tudíž následovalo klidnější období v obraně u Vasilkova. Do bojů se Tesařík zapojil až v lednu 1944 před Bílou Cerkví a do obrany u Žaškova. Po stažení z fronty se brigáda rozšířila na 1. čs. armádní sbor, přičemž tankový prapor se rozrostl nejprve v pluk a pak na tankovou brigádu. Již poručík Tesařík zastával v pluku i v brigádě funkci velitele tankového praporu (3. tankový prapor). S ním se i přes nedostatečnou výzbroj Tesařík povýšený na nadporučíka zúčastnil bojů v první fázi Karpatsko-dukelské operace. Dne 20. září 1944 vedl úspěšný útok osmi tanků T-34/76 ve směru od Teodorówky na město Dukla a o dva dny později zaútočil za neobyčejně těžkých bojových podmínek na Hyrowu horu (trigonometr 694), kde jeho tank téměř pod vrcholem zasáhla pancéřová pěst protivníka. Zničení jeho tanku s ním přežil pouze řidič tanku. V důsledku zranění přišel o levé oko. Za boje o Duklu obdržel třetí Čs. válečný kříž 1939.

Po doplnění tankové brigády se Richard Tesařík v hodnosti kapitána přesunul se svým praporem do oblasti polských Żor, odkud na konci března 1945 útočili českoslovenští tankisté v druhé fázi Ostravské operace. Té se již neúčastnil, neboť byl několik dní předtím jmenován velitelem čestné stráže prezidenta republiky v Košicích. Na samém konci války se podílel na zajištění československých hranic v oblasti Slezska. V květnu byl povýšen na štábního kapitána. Na konci roku 1945 se manželům Tesaříkovým (v červnu 1944 se oženil s rotnou Markétou Olšanovou) narodil syn Richard a o dva roky později Vladimír.

V říjnu 1945 začal Tesařík studovat na Vojenskou akademii tankových a mechanizovaných vojsk J. V. Stalina v Moskvě, kterou v červnu 1949 absolvoval s velmi dobrým až výtečným prospěchem. Mezitím byl povýšen na majora (1947). Od července zastával funkci staršího profesora stolice tankového vojska na Vysokém učení vojenském v Praze a od roku 1950 vykonával funkci náčelníka štábu Velitelství tankového vojska Hlavního štábu čs. branné moci (od srpna 1950 Velitelství tankového a mechanizovaného vojska Ministerstva národní obrany). V tomto období dosáhl hodnosti plukovníka.

Kvůli vyhroceným osobním vztahům a vzhledem k jeho přímým až radikálním názorům musel v září 1952 opustit ministerstvo a odejít na nižší funkci velitele tankového a mechanizovaného vojska u 2. vojenského okruhu v Trenčíně. Následovalo obvinění ze ztráty utajovaného dokumentu-zápisníku, kterou sám ohlásil, a stíhání za zranění při automobilové nehodě. Od prosince 1953 nuceně pobýval po devět měsíců ve vyšetřovací vazbě v Praze-Ruzyni a na Pankráci. V srpnu následujícího roku nad ním vynesl vojenský Nejvyšší soud rozsudek podmíněného trestu za ztrátu zápisníku a ocitl se na svobodě.

V listopadu 1954 převzal velení 13. tankové divize v Mladé. Pod jeho velením dosáhla divize dobrých výsledků a po odchodu Alexeje Čepičky z funkce ministra národní obrany mu byla v červnu 1956 udělena hodnost generálmajora. V říjnu se vrátil do Prahy do funkce zástupce velitele 1. vojenského okruhu. Na přelomu roku 1957/1958 stál v čele komise, jež se podílela na přechod Československé lidové armády na jednotný typ divize a s ní spojenou reorganizací. V rámci ní se v červenci 1958 ujal funkce prvního zástupce velitele 4. armády v Táboře. V srpnu 1959 zahájil studium na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě oboru velitelsko-štábního operačního vševojskového.

Její absolvování by Richardu Tesaříkovi umožnilo zastávat v armádě nejvyšší velitelské funkce, avšak v únoru 1960 byl ze studia odvolán a dán do kádrové dispozice a v listopadu téhož roku propuštěn do zálohy. Po odchodu z armády pracoval do června 1966 u ČSAD od provozního dispečera po odborného pracovníka pro bezpečnost a ochranu zdraví. Poté pracoval v letňanské Avii v oddělení pro zvláštní úkoly, ale již 1. listopadu odešel ze zdravotních důvodů do důchodu. Zemřel v Ústí nad Labem na následky infarktu dne 27. března 1967.

Jan Šach

 

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.

 

Aktuálně



V úterý 11. 2. 2025 je Armádní muzeum ZAVŘENO

V úterý 11. 2. 2025 je Armádní muzeum ZAVŘENO

10. 02. 2025
Upozorňujeme návštěvníky, že v úterý 11. února 2025 je Armádní muzeum Žižkov…
Odešel Jaroslav Beránek

Odešel Jaroslav Beránek

10. 02. 2025
S lítostí a zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí našeho dlouholetého kolegy Jaroslava…
Únor 1939 – radikální pravice plánuje převrat

Únor 1939 – radikální pravice plánuje převrat

10. 02. 2025
Přijetí mnichovské dohody a následné odstoupení pohraničních oblastí nacistickému Německu znamenalo obrovský…
Jak nacisté okupovali československé pohraničí: muzeum promítlo i unikátní záběry

Jak nacisté okupovali československé pohraničí: muzeum promítlo i unikátní záběry

07. 02. 2025
Další projekce z cyklu „Komentované filmy ze sbírky Vojenského historického ústavu Praha“ se…
Dnes je 150 let od narození Františky Plamínkové, stala se obětí heydrichiády

Dnes je 150 let od narození Františky Plamínkové, stala se obětí heydrichiády

05. 02. 2025
V roce 1942 senátorku Františku Plamínkovou zavraždili nacisté při heydrichiádě. Odmítla odsoudit…