Tallinské muzeum připomíná okupační osudy Estonska v druhé půlce 20. století

Tallinské muzeum připomíná okupační osudy Estonska v druhé půlce 20. století

18. 01. 2023

Před dvaceti lety, v červenci roku 2003, bylo v estonském Tallinu otevřeno zdejší Muzeum okupace a svobody (Okupatsioonide ja vabaduse muuseum Vabamu). Jeho zřizovatelem se stala nadace založená uznávanou estonsko-americkou lékařkou Olgou Kistler-Ritso (1920–2013). Muzeum leží v centru Tallinnu, na rohu ulic Toompea a Karlii, a připomíná pohnuté dějiny Estonska ve 20. století. Konkrétně v letech 1940–1991, kdy byla země okupována nejprve Sovětským svazem, pak nacistickým Německem a od roku 1944 znovu Sovětským svazem, a to až do jeho rozpadu.

Muzeum bylo zpočátku řízeno především bývalými disidenty. Ve druhé dekádě jeho existence přišla do vedení nová generace a začala se připravovat modernizace expozicí i celého pojetí muzea. Současně s tím byl diskutován i návrh na nové pojmenování instituce na Muzeum svobody.

To však bylo v rok trvající veřejné diskuzi odmítnuto – problém představovalo právě to, že by z názvu vypadlo slovo „okupace“, což bylo vnímáno jako nepřípustné především vzhledem k letité snaze putinovského Ruska o nové falšování a přepisování nedávných dějin. Zůstal tedy zachován původní název, doplněný zkratkou „Vabamu“ ze slov Vabaduse muuseum, tedy Muzeum svobody.

Nová expozice, slavnostně otevřená u příležitosti 100. výročí vyhlášení estonské nezávislosti v roce 2018, jde s dobou. Nesnaží se návštěvníka zahltit fakty a čísly, ale především na příbězích konkrétních lidí přiblížit sledované období. Je třeba zmínit, že v muzejních institucích v Estonsku, stejně jako v celém Pobaltí, se nedělá příliš velký rozdíl mezi okupací nacistickou a sovětskou a v rámci té druhé se nijak výrazně nerozlišuje ani doba stalinského teroru a gorbačovovské „perestrojky“.

Přestože byly obavy, že nová expozice se bude snažit za každou cenu „bourat mýty“, dosavadní narativ zůstal zachován. Okupace prostě zůstává okupací. Hlavní změnou oproti původnímu pojetí expozice se tak stala větší diferencovanost příběhu národních dějin, citlivě zasazená právě do kontextu osudů jednotlivce. Hned při vstupu (většina expozice je umístěna v podzemí, což dodává celému muzeu velmi působivou atmosféru) nás z velkoplošných obrazovek svým příběhem osloví čtyři pamětníci, z nichž každému léta druhé světové války přichystala jiný osud – exil, deportaci na Sibiř, holocaust a „obyčejný“ život.

Návštěvníci, kteří neovládají estonštinu, dostanou u pokladny tablet se sluchátky, z nichž mohou komentář vyslechnout v angličtině nebo některém dalším světovém jazyce. Technika sama rozpozná, ve kterém sále se právě nacházíte. Z předsálí vstoupíte do sálu nazvaného „Nelidskost“. Ta je personifikována tzv. dobytčákem, tedy železničním vagonem používaným při deportacích. Z něj můžete přejít do improvizované vězeňské cely a dál do uzavřené místnosti, v níž jsou na stěny promítány neutěšené obrazy sibiřské zimní krajiny. Nejde však jen o oběti stalinské éry. Ve vagonu se můžete seznámit také s příběhem jedné ze zhruba tisícovky estonských obětí holocaustu, osmileté židovské dívenky Daisy, zavražděné roku 1941 v Pärnu.

Na rozdíl od sousedního Lotyšska nebo Litvy, kde žily před válkou početné židovské komunity, byla židovská komunita v Estonsku poměrně málo početná – v roce 1941 ji tvořilo asi pět tisíc osob, z nichž se většinu podařilo před postupující frontou evakuovat. Estonsko, které bylo během nacistické okupace součástí Říšského komisariátu Ostland, se však v letech války stalo místem, v němž se odehrávaly vraždy tisíců židovských vězňů deportovaných sem z území, nacházejících se pod kontrolou nacistů, a to včetně českých zemí.

Východem vedoucím z železničního vagonu se můžeme dostat do sálu připomínajícího estonský exil. Jeho ústředním motivem je rybářský člun (jde o originál použitý při jednom z úspěšných útěků), vzhledem k tomu, že v letech sovětské okupace byla jedinou cestou z obsazené země nebezpečná plavba po moři do Finska nebo Švédska. Tisíce Estonců také využily možnosti odejít v roce 1944 s německou armádou na západ. Pokud se ocitli na území osvobozené Spojenci, měli vyhráno. Většině z nich byla v následujících letech umožněna emigrace do USA, kde vznikla silná estonská diaspora.

Další výstavní sál je věnován genezi „sovětského“ Estonska a neopomíjí ani příběhy Estonců, kteří se na zločinech okupačních režimů podíleli. Je možné jít z něj dvěma východy – prvním je cesta „lesních bratrstev“, partyzánských oddílů, které v pobaltských zemích vedly až do pozdních 50. let ozbrojený odpor. Druhou cestou je přijetí okupační reality a snahy o normální život ve stínu sovětského impéria. Je symbolizována panelákovým bytem s „výhledem“ na neutěšené sídliště. Do stejného sálu se však oklikou dostaneme, i pokud zvolíme spolu s bojovníky protisovětského podzemí cestu stylizovaným temným lesem. Ukončení ozbrojeného odporu a zdánlivé přijetí konzumního způsobu života však není koncem boje za znovuzískání státní a národní nezávislosti.

Ke zhlédnutí poslední části expozice je potřeba vyjet z podzemí do horního patra muzea. Také to je symbolické – návštěvník vystupuje z šerého depresivního bludiště do prosvětlené auly, kde je zachycen boj disidentů a občanských aktivit, sílící v celém Pobaltí ve druhé polovině 80. let a zakončený 20. srpnem 1991, který je v Estonsku slaven jako „druhý“ den nezávislosti (po 24. únoru 1918). Také zde jej však vyvažují příběhy obyčejných lidí včetně příslušníků donedávna pouze trpěné ruské menšiny. Za zmínku stojí, že v této části expozice jsou místní události zasazeny do širšího rámce pádu komunistických režimů v celé střední, jihovýchodní a východní Evropě, samozřejmě včetně tehdejšího Československa.

Otevírací doba je celoroční, od středy do neděle mezi 11. a 18. hodinou. Plné vstupné stojí 11 eur. Autonomní součástí muzea jsou také Vězeňské cely KGB v bývalém sídle sovětské tajné policie na ulici Pagari 1 v samém centru města. Tallinn je po Tartu druhým místem, které zpřístupnilo originální prostory mučíren z doby sovětského režimu. Vstup do nich je z ulice Pikk číslo 59 a vstupné činí pět eur.

Jiří Plachý

Aktuálně



Další díl Prima historie bude o generálu Maurici Pellém

Další díl Prima historie bude o generálu Maurici Pellém

29. 03. 2024
Prima historie, seriál na kterém se výrazně podílí historici a kurátoři sbírek…
Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…