VHÚ získal bohatý archiv dokumentující české armádní mise posledního dvacetiletí

Jan Procházka spojil už v mládí svůj život s armádou a v posledních dvaceti letech se věnoval především oblasti vojenské tiskové sféry a publicistiky. Vojenskému historickému ústavu Praha nyní věnoval svůj rozsáhlý a bohatý archiv. Obsahuje i tisíce snímků z mírových misí AČR i významných jednání.

+4

„Měli jsme to štěstí, že v devadesátých letech nastal skutečný boom ve sféře vojenských misí,“ vzpomíná na tehdejší dobu Jan Procházka. V té době pracoval v rámci Armády České republiky pro mediální oddělení Impuls, posléze přešel pod AVIS a OKP. Nyní je šéfredaktorem měsíčníku A Report.

„Čeští vojáci jen pár let po sametové revoluci náhle vyráželi plnit nejrůznější úkoly do mnoha částí světa,“ vzpomíná Jan Procházka. „Sloužili v mírových misích na Balkáně v rámci sil UNPROFOR, IFOR, SFOR, AFOR či KFOR – v dalších letech pak především v Iráku a v Afghánistánu. My jsme je mohli doprovázet a pořizovali jsme o jejich práci reportáže, fotili jsme je v akci. Nebylo výjimečné, že jsme každý měsíc nějaké české vojáky doprovázeli.“

Postupem doby nashromáždil Jan Procházka velkou zásobu především fotografického materiálu, dokumentujícího mise. Jádro tvoří desetiletí let 1995-2005. V tehdejší době se ještě fotilo na kinofilmový materiál a fotografie se vyvolávaly, tudíž Procházkův archiv z té doby je i objemově nemalý. Když ho pořádal a kompletoval, aby ho věnoval Vojenskému historickému ústavu Praha, málem na odvoz nestačil ani mikrobus. Z pozdější doby jde především o nosiče CD či DVD, na kterých jsou data.

Co bylo vlastně impulsem k tomu, že se majitel rozhodl svůj archiv věnovat VHÚ?

„Důvody jsou vlastně dva. Jeden přichází ze strany mého dlouholetého kamaráda, přítele, podplukovníka Pavla Löfflera z VHÚ, který na mne citlivě, ale vytrvale naléhal, aby to, co jsem v misích nasbíral, neskončilo někde v zapomnění… A druhý důvod je ryze osobní. Před časem jsem pátral po rodinných kořenech, přesněji po minulosti mého dědečka-legionáře. Zašel jsem tehdy i do Vojenského ústředního archivu, a když jsem si tam prohlížel ty zažloutlé dokumenty, staré fotografie, uvědomil jsem si, že i naše fotky, co jsme pořídili v misích, budou možná za padesát, sto let podobně zajímavé a unikátní. Někomu pomohou dopátrat se po svých předcích, obecně pak vypoví cosi o lidech a době, v níž žijeme. My si dnes historický kontext možná neuvědomujeme, ale dějiny přece píše každá generace i každá éra.“

Podle šéfredaktora časopisu A report také musí existovat i mezi samotnými vojáky množství fotografií či jiných dokumentů, které ilustrují jejich službu a nasazení, život v misích. „Určitě by bylo fajn, kdyby si tihle lidé vzpomněli, co vlastně během své práce získali, co nafotili. Někdo si řekne: já mám jenom obyčejné fotky, které nikoho nebudou zajímat. Jenže ty snímky mohou být cenné pro naprostou autentičnost.“

Dlouholetý vojenský novinář Jan Procházka sám upozorňuje, že i když se během svých výjezdů za vojáky dostávali do předních liní, vojáci, kteří v nich byli denodenně, určitě pořídili ještě lepší a barvitější dokumentaci. Jsou to třeba i fotky přímo z různých operací, z výjezdů, z patrol či ze setkání s místními obyvateli. Takové se většinou ani vojenským novinářům nepodaří pořídit.

Kromě misí však Procházkův dar obsahuje i snímky zachycující významná politická jednání. Jsou v něm například fotografie z pěti summitů NATO, včetně toho z roku 1999 ve Washingtonu. Z roku 1999, kdy Česká republika vstoupila do NATO, také pocházejí snímky z okamžiků, kdy se slavnostně vztyčovala česká vlajka v Bruselu a posléze na velitelství SHAPE v belgickém Monsu. Další snímky pocházejí i z některých cvičení: kupříkladu z Norska, z oblasti za polárním kruhem, kde se cvičilo v jedinečných podmínkách a vojáci bydleli v iglú, ale také z Řecka, Francie, Nizozemska a dalších zemí, kde se konaly mezinárodní cvičení pod vlajkou Severoatlantické aliance a Evropské unie.

Pro Vojenský historický ústav Praha má „misijní archiv“ vojenského novináře a fotografa Jana Procházky zásadní význam a přináší velkou hodnotu. Přichází také v pravou chvíli, kdy VHÚ intezivně shromažďuje vše, co zachycuje působení vojáků Armády České republiky během uplynulého dvacetiletí v nejrůznějších částech světa.

Andrej Halada