Zapomenutí bojovníci: První světová válka na moři

Námořní bitvy první světové války do jisté míry zastiňují krvavá jatka zákopových bojů. I proto Národní námořní muzeum v britském Greenwichi nazvalo svou současnou výstavu Zapomenutí bojovníci: První světová válka na moři.

V měsících po vypuknutí první světové války se námořní střetnutí odehrávaly většinou ve vzdálených mořích a oceánech. Teprve později se těžiště války na moři přesunulo do evropských vod. Jak v Severním moři, tak ve Středomoří měla loďstva států Dohody převahu, díky jíž mohla zahájit blokádu námořních základen Ústředních mocností. Připomeňme proto, jak počátky Velké války na moři popsal ve své práci Světoví krize Winston Churchill, tehdy První lord Admirality:

„Pak náhle na celém světě napětí povolilo. Německé křižníky a ničitelé obchodu byly loď po lodi zablokovány neb uštvány. Veliké konvoje dojížděly na místo. Výpravy byly bezpečně vyloženy. Oceán za oceánem byl vyčištěn. Ochranné přehrady v našich přístavech byly dokončeny. Bylo učiněno množství opatření proti ponorkám. Loďstvo se počalo zesilovati velikým množstvím nových lodí, i první jakosti i všech ostatních tříd. Útok na Suezský průplav byl zastaven. Vzpoura v Jižní Africe byla potlačena. Nebezpečí vpádu, bylo-li jaké, se denně zmenšovalo rostoucí výkonností zeměbrany a nových armád. Veliká pozemní bitva o přístavy na Kanále skončila rozhodným, ba slavným vítězstvím. A konečně bitvou u Falklandských ostrovů bylo dokončeno vyčištění oceánů, a brzy německá vlajka přestala se třepetati na kterékoli lodi v kterékoli části světa, vyjma v uzavřeném Baltském a Černém moři a v hájené oblasti Helgolandské zátoky.

Když uplynul prosinec, zmocnil se Admirality blahý pocit nepopsatelné úlevy. Provedli jsme obtížný přechod od míru k válce bez pohromy, ba skoro bez nehody. Všecka nebezpečí, jež nás strašila před válkou a na něž jsme se připravovali, byla odražena nebo překonána, nebo vůbec ani nepřišla. Neprožili jsme žádného překvapení. Loďstvo bylo pohotově. (…) minové nebezpečí bylo zažehnáno. Myslili jsme, že jsme překonali ponorkové nebezpečí a skutečně tak tomu bylo skoro po dva další roky. Všecky nepřátelské plány na zničení obchodu a všechen náš poplach nad nimi se rozplynuly vniveč. Britský a spojenecký obchod pokračoval bez váhání po celém světě; britská doprava a zásobování potravinami byly zajištěny; válečné pojistné prémie klesly na jedno procento. Pocity hluboké vděčnosti naplňovaly naše srdce, když se přiblížily první válečné Vánoce, a s nimi též pocity absolutní důvěry v konečné vítězství.“

Německé válečné loďstvo, jež vytvořil admirál Alfred von Tirpitz, mělo odstrašit veškeré případné protivníky od toho, aby Německu vyhlásili válku. V tomto naprosto selhalo. Jedinou skutečnou námořní bitvou v pravém slova smyslu byla vlastně pouze bitva u Jutska koncem května 1916 [o této bitvě více v následujícím článku – pozn. red.]. Pravdou je, že Německo nebylo schopno obnovit důležitá obchodní spojení se světem, které bylo vážně narušeno již v roce 1914 britskou námořní převahou. Ani akce ponorek, ani pokusy hladinových lodí nemohly zbavit Ústřední mocnosti rdousících účinků dohodové námořní blokády. Zmar císařského válečného námořnictva byl dokonán po konci války – nejprve bylo německé loďstvo internováno na britské námořní základně ve Scapa Flow a poté potopeno vlastními posádkami, které tak chtěly zabránit jeho rozdělení mezi vítěze.

Dejme ještě jednou slovo Winstonu Churchillovi, který o posledním válečném roku na moři napsal:

„Síla Velkého loďstva v lodích všech kategorií dosáhla maxima a Němci nebyli sto vůbec už vyplouti na moře. Ponorky byly překonány a drženy v šachu operacemi skoro 4000 ozbrojených lodí, nesoucích White Ensign. Pod ochranou těchto činitelů překročily oceán na dva miliony vojáků Spojených států, z nichž víc než polovina na britských lodích, a přistály během roku ve Francii. Britské obchodné loďstvo o 20 000 lodí udržovalo zásobování všech britských armád a dováželo bez znatelných obtíží veškeré potraviny a suroviny potřebné k životu Britských ostrovů, válečnému průmyslu a veškerému obchodu nezúčastněnému na válce. Ochrana moří proti nepříteli byla ve všech částech zeměkoule naprostá; ale k tomu konci jsme musili soustředit ve válečných loďstvech a flotilách, v obchodní maríně, ve válečných arsenálech a docích jakož i loděnicích přes 1 200 000 mužů.“

Výstava v Greenwichi tak připomíná osobní příběhy námořníků, wrenek (příslušnic Women's Royal Naval Service, které byly zformovány v roce 1917), námořních pilotů (počet osob sloužících v Royal Naval Air Service, které vznikly těsně před vypuknutím války, vzrostl z počátečních asi 1000 až na 55 tisíc) i ponorkářů, nezapomíná ani na důležitou roli obchodního loďstva. Vystavena je řada modelů lodí i ponorek z obou táborů válčících stran, osobní předměty i různé artefakty, které byly vyzdviženy či zachráněny z potopených plavidel. Návštěvníci mohou také obdivovat různé navigační přístroje či součásti radiotelegrafických stanic.

Výstava Zapomenutí bojovníci: První světová válka na moři je v Národním námořním muzeu v Greenwichi zdarma přístupná až do listopadu 2018.

Jaroslav Beránek