MATYÁŠ, Mirko. Jsem číslo 17.100 : svědectví o koncentračním táboře v Osvětimi

 

Holokaust – jeden z nejděsivějších zločinů proti lidskosti vzbuzuje dodnes svojí hrůzností značný zájem. Největším koncentračním táborem a zároveň táborem, kde bylo zabito, nebo zemřelo nejvíce vězňů, se stala Osvětim, respektive Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau). Počet obětí se uvádí mezi 1,1 a 3,5 milionem lidí, většinou Židů. Zemřeli zde i tisíce lidí z Českých zemí, jen během strašlivé noci z 8. na 9. března 1944 bylo v plynových komorách zavražděno 3792 československých občanů. Když 27. ledna 1945 dorazila k Osvětimi sovětská vojska 1. ukrajinského frontu maršála Ivana S. Koněva, osvobodila jen asi 7.500 vězňů, neboť Němci tábor krátce předtím vyklidili, na 60.000 zajatců odeslali pochody smrti do pobočných táborů (asi čtvrtina transport nepřežila) a snažili se zahladit stopy. Povraždit zbývající vězně neschopné transportu již naštěstí nestihli.

Koncentračními tábory, včetně Osvětimi, věznicemi a káznicemi prošlo za druhé světové války asi 450.000 československých občanů, z nichž téměř ¾ (335.000) zahynuly. Ti, kteří se vrátili, měli často podlomené zdraví, nesli trvalé následky a předčasně umírali. Příběh Mirko Matyáše, který podává své svědectví sugestivní formou dopisů domů, respektive toho, co domů napsat nemohl, je příběhem se šťastným koncem. Autor byl zatčený 20. listopadu 1940 a 6. června 1941 se ocitl v Osvětimi. V březnu 1942 byl transportován zpět do Brna k soudnímu přelíčení a 28. dubna 1942 jej soud osvobodil. Poté byl předán do věznice gestapa v Kounicových kolejích a 14. května 1942 propuštěn. Tvrdý trest za prokázanou nevinnu – obviněn byl ze spoluvědomí o přípravě velezrady (tvoření ilegální organizace) – ukazuje, jak málo stačilo k cestě do koncentračního tábora.

Prezentovaná publikace formátu A5 vyšla již v roce 1945 jako svědectví o nacistických zločinech. Kniha je převázána v nepůvodních pevných kartonových deskách, přičemž původní obálka brožovaného vydání je vevázána na konci knižního bloku. Její grafická úprava, stejně jako expresivní kresba na frontispisu, pochází od známého českého grafika a ilustrátora Jaroslava Švába (1906−1999). Publikace je postavena na zajímavém konceptu srovnání textu povoleného dopisu vězně domů a „dopisu“ líčícího jeho skutečné pocity. Imaginárních nenapsaných dopisů je pochopitelně výrazně více a jsou mnohem delší, nežli je textů povolené korespondence. Ty povolené jsou pro odlišení od skutečných zážitků fiktivních dopisů psány kurzivou.

Vzpomínky lidí, kteří přežili hrůzy pobytu v německých koncentračních táborech, jsou dodnes živým mementem holokaustu. Zároveň jsou svědectvím toho, jak hluboko mohou na žebříčku lidskosti některé osoby klesnout, a na druhou stranu dokládají, co vše dokáže člověk vedený silou své vůle vydržet a přežít.

Citace:

MATYÁŠ, Mirko. Jsem číslo 17.100 : svědectví o koncentračním táboře v Osvětimi. Praha : Václav Petr, 1945. 81 s.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha