Nacionalen vojennoistoričeskij muzej – Sofija. Varna 1444

 

Dne 10. listopadu 1444 u černomořské Varny čelilo křižácké vojsko polského a uherského krále Vladislava III. Jagellonského zhruba třikrát početnější osmanské armádě. Křesťané toho dne v takzvané „první bitvě národů“ velmi dobře využili kombinace defenzivní taktiky husitské vozové hradby (také v jejich řadách bojovalo nemálo bývalých husitů, paradoxně pod velením papežského legáta Giuliana Cesariniho, který před nimi před 13 lety musel prchat z bitvy u Domažlic) a ofenzivních úderů těžkého jezdectva, které se mohlo vrátit pod ochranu vozové hradby. Tento postup umožnil křesťanským vojákům čelit i silnějšímu nepříteli, pokud se nedopustili taktických chyb. K první takové chybě došlo, když se uherské těžké jezdectvo na pravém křídle pustilo příliš daleko při pronásledování rozprášené lehké pěchoty a nechalo si odříznout ústup k vozové hradbě. Druhou, bohužel fatální, se stala chvíle, kdy se zdálo, že válečná štěstěna stojí při křižácích, a značná část osmanských jezdeckých jednotek již prchala (někteří až do Adrianopole). Dvacetiletý král Vladislav v čele těžkooděných jezdců totiž čelně zaútočil na osmanskou elitní pěchotu – janičáry, kteří se kryli v polním opevnění. Výsledek byl podobný, jako když předtím Turci útočili na vozovou hradbu. K dokonání neštěstí v tomto útoku král Vladislav III. padl, zkušený válečník a uherský magnát János Hunyády králi nestihl přijít na pomoc a jeho útok proti opevněné pěchotě byl také odražen. Bitva byla ztracena, byť vozovou hradbu Osmané ztékali ještě následujícího dne. Při ústupu zahynul i varadínský biskup Jan Domis i Giuliano Cesarini. Většinu zajatců Osmané poté popravili.

První polovina 15. století je u nás populární v první řadě s ohledem na husitství a husitské války, které se staly jedním z mezníků našich i evropských dějin. Tato doba byla ale také dobou expanze Osmanské říše do Evropy. Té poměrně úspěšně čelil v Čechách často zatracovaný král a císař Zikmund Lucemburský. Po jeho smrti roku 1437 ale osmanské přeshraniční výpady proti Transylvánii a Srbsku zesílily. Srbský despotát byl v podstatě nárazníkovým státem mezi Uhry a Osmanskou říší, ale koncem 30. let se dostal pod silný tlak Turků a roku 1440 musel srbský despota Đurađ Branković prchnout do exilu v Uhrách. Počátkem roku 1443 zaštítil protiturecké akce papež Evžen IV. vyhlášením křížové výpravy proti Osmanské říši. Hlavní síly křižáků představovala vojska mladičkého polského a uherského krále Vladislava III. Jagellonského, vedená Jánosem Hunyádym, podpořená vojskem srbského despoty Brankoviće. Po úspěšném tažení roku 1443 byl v létě 1444 uzavřen mír, kterým byl obnoven okupovaný Srbský despotát.

Ze strany křižáku ale nebyl o mírovou dohodu příliš zájem, neboť ke kruciátě se připojovali další a další vladaři a mezi křižáky nyní byly kontingenty z Českého, Chorvatského a Bosenského království, z Valašského a Moldavského knížectví, z Litvy, z říše i papežského státu, křižáky podpořil Řád německých rytířů i bulharští rebelové. Nedlouho po podepsání mírové smlouvy v Szegedu se proto křižácká armáda vydala na nové tažení. Během něho mělo benátské loďstvo zabránit tureckým posilám v přechodu Dardanel a naopak papežská flotila měla asistovat tažení od Varny podél černomořského pobřeží ke Konstantinopoli. K tomu ale po bitvě u Varny již nedošlo, jedna z posledních křížových výprav tím skončila.

Prezentovaná publikace, která vyšla k 525. výročí „první bitvy národů“ u Varny má pevné plátěné desky potažené papírem. Obálku zdobí ilustrace bojujících jezdců, desky pak známý dřevoryt zobrazující Jánose Hunyádyho. Bitva u Varny se překvapivě málo objevuje jak v naší, tak západoevropské historiografii. S ohledem na českou účast a aplikaci husitské taktiky je to velká škoda, nicméně lze konstatovat, že vojenství střední a východní Evropy 15. století je, s čestnou výjimkou husitských válek, bohužel historiky a vojenskými historiky opomíjeno obecně. O to cennější je prezentovaná publikace, která přestože je 50 let stará, stále má potenciál nabídnout zájemcům o tuto problematiku vysoce fundované texty. Téměř 550 stran odborných studií s rozsáhlým poznámkovým aparátem je doplněno rejstříkem, což práci s knihou výrazně usnadňuje. Chudší obrazový doprovod je poplatný době vzniku a tehdy běžně užívaným technikám, v knize tedy lze najít vedle plánků, mapek a náčrtů jen černobílé fotografie nevalné kvality. Jazykovou bariéru bulharského jazyka částečně zmírňují francouzská a ruská resumé jednotlivých příspěvků.

Přestože je prezentovaná kniha staršího data vydání a v nepříliš rozšířeném jazyce, je jednou z mála monografií (byť kolektivních) věnujících se tématu této neprávem opomíjené kruciáty. Věříme proto, že při příležitosti 575. výročí bitvy by mohla zaujmout nejednoho specialistu na dějiny pozdního středověku a vojenství střední a východní Evropy.

Citace:

Nacionalen vojennoistoričeskij muzej – Sofija. Varna 1444 : sbornik ot izsledvanija i dokumenti v čest na 525-ta godišnina ot bitkata kraj gr. Varna. Sofija : Dăržavno vojenno izdatelstvo, 1969. 542 s.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha