PUČKOVSKIJ, Michail. Svítání nad Prahou

 

Večer 18. února 1945 odstartoval z letiště poblíž Čenstochové stroj Li-2 poručíka A. A. Morozova, na jehož palubě byli tři výsadkáři s určeným prostorem působení jižně od Prahy. Během letu do cílové oblasti byl letoun napaden německým nočním stíhačem a během prudkých manévrů se radistce Ludmile A. Donské v přepravním prostoru otevřel padák, takže letadlo nakonec opustili jen dva parašutisté – Bělorus Ivan Prokofjevič Kurilovič a Čechoslovák, respektive podkarpatský Rusín, Štefan Šahur. Dopadli východně od obce Jesenice do parku Průhonického zámku. Ráno následujícího dne se jim podařilo dostat se na kontaktní adresu v Nechanicích a navázat předem domluvené kontakty. V dalších dnech začali budovat zpravodajskou síť, do níž se zapojily ilegální národní výbory v Točné a v Modřanech a také byla navázána spolupráce se skupinou Obrany národa štb. kpt. Miloslava Zatřepálka, který žil od roku 1941 v ilegalitě (patřil mimo jiné k původním spolupracovníkům skupiny Tří králů – Balabána, Mašína a Morávka).

S ohledem na množství dodávaných informací výsadkáři záhy žádali o zaslání dalších radistů. Proto byli v noci z 26. na 27. března na označenou plochu u Nechanic shozeni další dva radisté – Polák českého původu Zenon Czech od 2. polské divize a Bělorus Pavel Zujkevič. V té době ale již gestapo rozbíjelo a zatýkalo Zatřepálkovu skupinu, 3. dubna 1945 byla v Nechanicích zaměřena Šahurova vysílačka a při následném zátahu byli během vysílání překvapeni a zatčeni oba parašutisté prvního výsadku. Zenona Czecha gestapo zatklo 7. dubna v Závisti u Zbraslavi a téhož dne Pavel Zujkevič padl v přestřelce (nebo se v obklíčení sám zastřelil) v obci Psáry. Zbývající členové výsadku a jejich spolupracovníci se se štěstím dočkali 5. května 1945 osvobození z pankrácké věznice během květnového povstání. Štefan Šahur tak mohl svoji bojovou cestu, kterou začal již v bojích o Kyjev (za což byl dekorován Československým válečným křížem 1939), zakončit bojem na pražských barikádách, při nichž byl lehce raněn.

Prezentovaná publikace z roku 1979 vychází z reálií uvedené výsadkové operace (kterou sovětské archivy vedou pod názvem Lukaševič podle volací šifry I. P. Kuriloviče, československé archivy pod jménem jediného československého vojáka jako skupinu Šahur, v literatuře figuruje také pod jménem Suliga podle krycího jména I. P. Kuriloviče a sám Kurilovič vystavil potvrzení o spolupráci s výsadkovou skupinou Rišard). Jedná se ale o propagandistické komunistické zpracování dějin se značnou mírou fikce či „korekcí“ reálných skutečností. Z dnešního pohledu jde o až naivně úsměvnou komunistickou agitaci s nereálným vykreslením postav hodných a zásadových komunistů, morálně pochybených spolupracovníků buržoazních odbojových skupin a samozřejmě podlými reprezentanty západních tajných služeb. Reálie výsadku totiž představovaly vynikající materiál pro propagandistické zpracování – sám Kurilovič byl bývalý účastník španělské občanské války na straně republikánských interbrigád a posléze organizátor partyzánského hnutí v okolí Lvova v Haliči, kde také absolvoval svůj první bojový seskok (celkem byl do týlu nepřítele vysazen třikrát). Ubytován byl v obci Točná u Josefa Olivy, který roku 1918 za občanské války v Rusku sloužil v 2. mezinárodním pluku Rudé armády. Účast příslušníka polského vojska v SSSR Zenona Czecha pak vyprávění dodala další potřebnou internacionalitu.

Propagandisticky ale v době vydání nemohl být využit mladý slovenský partyzán Vavřinec Korčiš, který v prosinci 1944 absolvoval dobrodružnou cestu z hor u Banské Bystrice ku Praze s úkolem zajistit příjem parašutistů, jejich ubytování a hesla pro kontakt s místním odbojem, neboť jako signatář Charty 77 se stal pro komunistickou agitaci neupotřebitelným. Jeho postava byla v knize nahrazena osobou jeho matky (pod změněným jménem). Také heslo „Milada vás pozdravuje“, vycházející ze jména Milady Korčišové, bylo upraveno na „Josef vás pozdravuje“ s odkazem na Josefa Vissarionoviče Stalina. Nejhrubší komunistickou „korekcí“ dějin v knize se pak stalo úplné vynechání postavy Podkarpatce Štefana Šahura, který se buď nehodil kvůli dvěma rokům 1940‒1942, které strávil v sovětském vězení za nelegální přechod hranic (stejně jako naprostá většina podkarpatských Rusínů, kteří ze své Maďary okupované domoviny prchli do SSSR), nebo z jiného ne zcela jasného důvodu.

Za velice zajímavý příklad komunistického přepisování dějin lze označit i zametání stop k původním informačním zdrojům. V tiráži prezentované knihy se lze dočíst, že jde o zkrácenou verzi z ruského originálu Zori nad Pragoj, vydaného roku 1975 v Moskvě agenturou APN. Knihu s tímto názvem, místem a rokem vydání ale nelze nalézt v žádné knihovně na území současné Ruské federace, včetně univerzitních knihoven a národní knihovny. Neexistuje ani žádný bibliografický záznam o tom, že by Michail Pučkovskij takovouto knihu kdy vydal. Lze tedy s vysokou pravděpodobností spekulovat o tom, že zmiňovaný „ruský originál“ nikdy nevyšel a práce vychází z investigativního výzkumu Vladimira Ponizovského, Zdeňka Domkáře a Milana Syručka, kteří roku 1965 společně zpracovali sérii článků pro Mladou frontu a Moskevskou pravdu. Ponizovskij poté výsadek poměrně podrobně popsal také v kapitole Nad Vltavoj kričat čajky ruské knihy Vychožu na svjaz, která v Moskvě vyšla roku 1970. V ní ale figurují jak Štefan Šahur (jehož poválečná důstojnická kariéra skončila roku 1949), tak pozdější chartista Vavřinec Korčiš.

Prezentovaná kniha rozměru 17 x 24 cm je vázaná v pevných plátěných deskách s rudou obálkou s motivem Hradčan. Kniha pochopitelně nemá ani poznámkový aparát, ani rejstříky, ani jiné standardní vybavení odborné práce, protože odbornou prací v žádném případě není. Text je naopak vybaven žánrovými perokresbami Františka Turečka a v obrazové příloze obsahuje akvarelové ilustrace téhož autora.

Ačkoliv se nejedná o odborný text, nýbrž o čistě propagandistickou publikaci, věříme, že může čtenáře i dnes zaujmout jako dokument doby. Naivně prostinká komunistická agitace se totiž v knize snoubí s nehorázným normalizačním přepisováním historie nepříliš známé výsadkové operace z posledního roku 2. světové války.

Citace:

PUČKOVSKIJ, Michail. Svítání nad Prahou. Praha: Práce, 1979

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha