Výzva k nástupu demobilizovaných mužů do zaměstnání

 

S koncem první světové války se začali vracet domů i čeští vojáci rozpadající se rakousko-uherské armády. Jejich evidence byla složitá, protože řada z nich přijela samostatně a ihned zamířila k rodině. Zpátky do kasáren se takoví vojáci začali vracet v důsledku hladu a chybějícího žoldu až koncem listopadu 1918.

Ačkoli vojenská situace v pohraničí a na Slovensku stále vyžadovala udržovat akceschopné vojsko, rozhodla vláda dne 23. listopadu 1918 o provedení demobilizace ročníků 1900, 1899, 1881 a starší. Ministerstvo národní obrany tento krok potvrdilo v prvním čísle svého věstníku ze dne 14. prosince 1918, ve kterém bylo zmíněné mužstvo odesláno na dovolenou na dobu neurčitou, tento rozkaz měl být vykonán do 20. prosince téhož roku. Chybějící mužstvo mělo být doplněno povoláním ročníků 1882−1898.

Neutěšená hospodářská situace vyžadovala, aby se demobilizovaní vojáci co nejdříve vrátili ke své původní civilní profesi, což vyjadřovalo i dobové heslo: „Lépe jest platiti práci mzdou, než zahálku podporou“. Prezentovaná výzva adresovaná „všemu obyvatelstvu státu československého“ poskytuje obecný návod, jak v takové situaci postupovat. Pokud návrat k původní profesi nebyl možný, měli navrátilci využít služeb veřejných ústavů pro zprostředkování práce nebo odborové a spolkové zprostředkovatelny práce, kterým byli dle zákona povinni podnikatelé hlásit uvolněná pracovní místa. Navzdory tomu nezaměstnanost v důsledku demobilizace vojáků nadále stoupala a svého vrcholu dosáhla v lednu 1919.

Rozměry: 63 x 46 cm

Výzva byla do sbírky VHÚ Praha získána po 2. světové válce.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha