MÜLLER-BOHN, Hermann. Die deutschen Befreiungskriege

V posledním březnovém dnu si připomínáme jednu z nejvýznamnějších událostí našich vojenských dějin, neboť před 202 lety vstoupila koaliční vojska vedená dvěma českými šlechtici – polním maršálem Karlem Filipem knížetem Schwarzenbergem a jeho náčelníkem generálního štábu polním podmaršálem Josefem Václavem Radeckým – do Paříže. Fakt, že toto významné jubileum se již během 19. století občanům rakouského císařství odcizilo a nalezlo své místo v německé vojenské tradici, dokládá prezentovaná kniha.

Reprezentativní tisk z roku 1901 vydaný snad k počátku nového století připomínal porážku císaře Francouzů Napoleona I. Bonaparta v šesté koaliční válce let 1813–1814 jako jednu z nejdůležitějších událostí uplynulého věku. Rozhodující bitvou tohoto konfliktu se stalo střetnutí u Lipska ve dnech 16.–19. října 1813, které vešlo ve známost jako bitva národů (podrobněji viz zde). V tomto boji, jaký Evropa do té doby nepoznala, se na bojišti utkalo téměř 600 000 vojáků a nakonec zvítězila protifrancouzská koalice, jejíž armády tvořili vojáci z habsburského rakouského císařství, z ruského impéria, z Pruska a ze Švédska. V čele největší ze spojeneckých armád rakousko-ruské „české“ armády, ale i v čele všech koaličních vojsk stáli právě výše uvedení vojevůdci českého původu. Svůj významný podíl na vítězství měli samozřejmě nejen generálové, ale i prostí vojáci českých pluků.

Pro vítězství u Lipska se mnohdy ale zapomíná na následující boje, v nichž přes nesporné schopnosti Napoleona I. a nejedno vítězství jeho armády nakonec také triumfovaly koaliční síly. Koncem prosince 1813 překročila spojenecká vojska Rýn a vpadla do samotné Francie. Cesta na Paříž se jim ale otevřela až po náročném zimním tažení a nejedné bitvě. Poslední z nich absolvovali koaliční vojáci 30. a 31. března roku 1814 na pařížském předměstí Montmarter. Poté co dozněly výstřely tohoto boje, předal kníže Talleyrand-Périgord klíče od francouzské metropole ruskému carovi a téhož dne vtáhla vítězná armáda do Paříže.

Prezentovaná publikace představuje tradiční výpravnou jubilejní knihu s bohatou barevnou obrazovou přílohou. Osvobozovací, či osvobozenecké války let 1813–1815 během svého druhého života v germanofonní historiografii zaujaly čestné místo v popředí produkce vilémovského Německa (podobná jubilejní publikace viz zde). Oproti tomu podobné knihy rakouské provenience vypadají spíše jako jejich chudé příbuzné (viz zde). Formát publikace přesahující rozměr A4, křídový papír, celostránkové barevné reprodukce obrazů (populárního Richarda Knötela) a četné grafiky a mapy doprovázející text jasně hovoří o tom, že na nákladech na publikaci se rozhodně nešetřilo. Téměř 950 stran prezentovaného druhého svazku tohoto titulu představuje značný rozsah i na svoji dobu. Pevné desky jsou zdobené alegorickým starým Germánem odrážejícím nepřátelské oštěpy pod ochranným křídlem pruské orlice přinášející vavřínovou ratolest spolu s pseudoantickým reliéfem s postavami z osvobozovacích válek. To vše v nezaměnitelném secesním stylu počátku 20. století.

Publikace je dodnes cennou ukázkou budování německé národní a vojenské tradice. V tomto případě je ovšem stavěna na vratkých základech vítězství v koaličních válkách, kde pruská armáda patřila co do velikosti až na třetí místo v pořadí za většinou slovanským vojskem ruského cara a pestrou národnostní směsicí (z velké části též slovanskou) armády rakouského císaře. Faktem ale zůstává, že před sto lety, během připomínání stého výročí vítězství protinapoleonské koalice, se v germanofonní historiografii jednalo primárně již o vítězství německého národa. Prezentovaná publikace tento dějinný paradox dokládá více než přesvědčivě.

Citace:

MÜLLER-BOHN, Hermann. Die deutschen Befreiungskriege : Deutschlands Geschichte von 1806-1815. Zweiter Band. Berlin : Paul Kittel, 1901. 944 s.