Alén Diviš, Odpusť matko, 1941.

Dílo Aléna Diviše (1900–1956) je v kontextu dějin českého výtvarného umění naprosto mimořádné a nezařaditelné. Proto každá jeho výstava vzbudila vždy velký rozruch a značný obdiv k osobě geniálního podivína.

V roce 1939 Diviš prchl, podobně jako jiní čeští výtvarníci (Adolf Hoffmeister, Jiří Mucha, Antonín Pelc) před nacismem do Francie. Avšak záhy byl společně s dalšími obyvateli Domu čs. kultury v Paříži obviněn z prosovětské špionáže, zatčen a půl roku vězněn v krutých podmínkách pařížské věznice v Rue de Santé. Aby si zachránil alespoň duševní zdraví, vyškraboval za pomocí úlomků cihel a omítky kresby na plesnivých zdech samotky. Ve vzpomínkách se k nim vrátil o několik let později v New Yorku a také doma v Československu. Použil techniku, která napodobovala vězeňskou zeď, aby do svých reminiscencí vložil snové a halucinační vize, které v Paříži prožíval.

Po druhé světové válce se Diviš vrátil do Československa, avšak ani zde nenalezl klid pro svou uměleckou činnost. Po únoru 1948 se znechucen politickou situací zcela uzavřel do izolace svého pražského ateliéru a přijímal jen několik málo věrných přátel. Nikdo z nich ovšem netušil, z čeho vlastně žije. Proto se také rozhodli zlepšit jeho finanční situaci a prodali Vojenskému historickému ústavu kolekci patnácti Divišových obrazů s vězeňskou tematikou, vystavených v roce 1948 ve Vilímkově galerii v Praze. Z dnešního pohledu je paradoxní, že tento soubor neznamenal výraz antifašistického protestu vězněných, ale vyjadřoval nekonečnou skepsi skutečných odsouzenců k smrti nebo deportaci.

Prezentovaná malba je smutnou vzpomínkou na zmíněný umělcův nucený pobyt v pařížském vězení v roce 1939. Motiv, vyškrábaný do špinavé zdi cely, obsahuje vše ponuré. Kříže z hrobů mrtvých v několika řadách, gilotina, k níž vede cesta nekonečného utrpení. Pod vším tím prosba matce o odpuštění všeho zlého: pardon maman. To vše odraz niterného života zlomeného člověka.

Papír, kvaš, 48 x 30 cm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu v roce 1948 formou nákupu od skupiny Divišových přátel z finančních prostředků ministerstva informací, zahraničí a zahraničního obchodu.