Blůza nadporučíka pěchoty Adolfa Opálky, Velká Británie, 1942

Před 78 lety svedlo sedm československých parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje svůj poslední boj. Nejvyšší hodnost mezi statečnými obránci měl osmadvacetiletý nadporučík československé zahraniční armády Adolf Opálka.

Adolf Opálka (4. ledna 1914, Rešice, okres Moravský Krumlov–18. června 1942, Praha) se narodil jako nemanželský syn Anežce Opálkové. Matka se později provdala a Adolf zůstal v Rešicích u prarodičů a po jejich smrti u své tety. Po vychození obecné a měšťanské školy se začal učit automechanikem. Po úrazu ukončil učení a nastoupil na obchodní akademii v Brně, kde v roce 1936 odmaturoval. Vojenskou prezenční službu nastoupil v říjnu 1936 u pěšího pluku 43. Postupně dosáhl hodnosti četaře aspiranta a v roce 1937 nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. V létě 1938 akademii úspěšně ukončil a byl jmenován poručíkem u horského pluku 2.

Po okupaci zbytku Československa odešel za hranice se svým bratrancem a pozdějším parašutistou Františkem Pospíšilem. V Polsku vstoupil do francouzské cizinecké legie a přes Francii se dostal do severní Afriky. Po vypuknutí války byl ve Francii zařazen k tvořícímu se pěšímu pluku 3. Do bojů na frontě nezasáhl a po porážce Francie odjel do Velké Británie. Zde byl zařazen ke kulometné rotě.

Ve druhé polovině září 1941 odjel do Skotska na kurz útočného boje a po jeho ukončení absolvoval parašutistický kurs. Poté byl zařazen do vyčkávací stanice v Bellasis, kde se stal velitelem připravovaného výsadku OUT DISTANCE (A. Opálka, K. Čurda, I. Kolařík). Po výsadku u obce Ořechov u Telče (28. 3. 1942) a nešťastné ztrátě Kolaříkových dokladů se skupina rozdělila. Adolf Opálka si po dopadu poranil nohu a odjel ke své tetě do Rešic. Po rekonvalescenci se přesunul do Lázní Bělohrad a dostal se do kontaktu s Alfredem Bartošem. Poté odjel do Prahy, kde byl určen velitelem všech parašutistů, kteří zde působili. Na konci dubna velel pozemní části operace CANONBURY- bombardování plzeňské Škodovky. Po atentátu na Heydricha se staral o ubytování parašutistů a na začátku června 1942 odešel do úkrytu v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Od ranních hodin dne 18. června 1942 zde bojoval proti německé přesile. V bezvýchodné situaci se na kůru kostela zastřelil.

Mezi množstvím předmětů, které zanechal spolu s osobními věcmi ve Velké Británii, byl i důstojnický stejnokroj. Blůza s otevřeným límcem odpovídá střihem britskému služebnímu stejnokroji. Je vyrobena z olivově zelené vlněné tkaniny (tzv. Barathea) s bavlněnou podšívkou olivové barvy. Na měkkých všitých náramenících je umístěno hodnostní označení nadporučíka (čs. typu vyrobené ve Velké Británii). Zapínání je na čs. zlaté knoflíky s meči (výroba T. W & W- Trelon, Weldon et Weil, Paris). Na obou rukávech stejnokroje jsou u ramenních švů umístěny rukávové nášivky s nápisem CZECHOSLOVAKIA. Na pravém rameni je našit navíc ještě britský odznak pro parašutisty.

Osobní majetek parašutistů byl po dobu jejich operačního nasazení uložen ve skladech Zvláštní skupiny D. V případě úmrtí byl po válce vydán pozůstalým, dle poslední vůle dotyčného. Předměty z pozůstalosti Adolfa Opálky převzala 17. srpna 1945 sestra Božena Verostová a nevlastní otec parašutisty Jan Verosta. V roce 1993 darovala paní Marie Hlaváčová Opálková (bohužel se nepodařil zjistit příbuzenský vztah) některé tyto předměty do sbírek tehdejšího Historického ústavu AČR na Žižkově. Význam takto cenného přírůstku byl zdůrazněn uspořádáním slavnostního setkání v prostorách Muzea odboje a Armády České republiky ve výroční den boje parašutistů 18. června 1993.

Zdeněk Špitálník