Před 500 lety, 26. června roku 1522, připlula k ostrovu Rhodos osmanská flotila o 400 lodích, jejíž páteří bylo 110 válečných galér, které zahájily blokádu ostrova. Začalo tím obléhání Rhodu, které mělo trvat až do konce prosince téhož roku.
Proč vlastně Turci investovali tak velké množství sil do dobytí malého ostrova, jakým byl Rhodos? Odpověď je poměrně prostá. Rhodos ležící jen necelých 20 kilometrů od turecké pevniny se totiž počátkem 14. století stal hlavním sídlem církevního Rytířského řádu špitálu svatého Jana Jeruzalémského, známých johanitů či špitálníků. Tento řád se po pádu Akkonu a ústupu ze Svaté země koncem 13. století přesunul na Kypr a nedlouho poté si dobyl vlastní území právě na Rhodu. Ten se stal baštou johanitů roku 1310, po třech letech bojů o ostrov. Špitálníci již v předchozích letech projevili značné organizační a námořnické schopnosti a stali se postrachem Osmanů v okolních mořích. Pro Turecké vládce představovaly galéry rhodských rytířů pověstný trn v patě a několikrát se jich pokusili zbavit a z Rhodu je vyhnat. Neuspěli ale ani roku 1440, ani roku 1480. Ke třetímu pokusu se odhodlal mladý sultán Sulejman I. řečený Nádherný roku 1522, poté co v předchozím roce dobyl na Balkáně klíčovou pevnost Bělehrad a otevřel si tak cestu dále do Evropy podél Dunaje. Vyhnání johanitů od osmanských hranic v oblasti Egejského moře se stalo další prioritou k rozšíření říše.
Po měsíci námořní blokády se na ostrově vylodilo asi 50 000 tureckých vojáků doprovázených stejným počtem dalších mužů určených ke kopání přibližovacích příkopů a zákopů, námořníků, veslařů, otroků atd. Tím začalo dlouhé obléhání Rhodu. Rytíři, kterých bylo asi 500, spolu s 1 500 žoldnéři a 2 500 obyvateli ostrova se ale opět ukázali jako obzvláště schopný protivník, neboť vedeni velmistrem Philippem de Villiers de L'Isle-Adamem kladli tuhý odpor. Rhodos se totiž za správy předchozího velmistra stal jednou z nejmodernějších světových pevností chráněnou již bastionovým systémem. Rytíři proto dokázali odrazit všechny útoky, které proti opevnění Osmané vedli. Přesto byly pevnostní zdi a valy postupně ničeny a naděje na pomoc zvenčí byla nulová. Po neuvěřitelně dlouhých 146 dnech obléhání proto stateční obránci nakonec za velmi čestných podmínek kapitulovali. Zbývajícím 180 řádovým rytířům bylo umožněno opustit ostrov i s veškerými zbraněmi a církevním majetkem ve lhůtě dvaceti dnů. Obyvatelé ostrova jej mohli svobodně opustit během tří let a ti, kteří zůstali, byli na pět let zproštěni daní. Žádný kostel nesměl být znesvěcen či přeměněn na mešitu. Rhodští rytíři pak 1. ledna 1523 vypluli z Rhodu na benátskou Krétu, kde získali dočasný azyl, než o několik let později obdrželi od císaře Karla V. ostrov Malta, který dal jejich řádu nové jméno, jež nese dodnes. Zda se obléhání Rhodu roku 1522 účastnili i johanité z českých zemí, nevíme (na rozdíl například od obléhání Malty 1565, kde o českých špitálnících víme), ale nelze to vyloučit.
Prezentovaná kniha představuje jeden z celkem 33 paleotypů (knihy vydané v letech 1501–1550) Knihovny VHÚ Praha, které představují po prvotiscích z konce 15. století jedny z jejích nejvzácnějších publikací. Představované první vydání vyšlo v prosinci roku 1525 a jedná se tedy v podstatě o soudobou publicistiku, kterou můžeme označit za vydaný pramen. Jeho autor Jacques de Bourbon (1466–1537 – dříve chybně uváděno 1527) byl velkopřevorem Řádu svatého Jana Jeruzalémského ve Francii, členem starého francouzského šlechtického rodu, který se později stal rodem královským, a zejména byl jedním z johanitských obránců Rhodu. Jeho osobní svědectví je tedy o to cennější. Podrobnou biografii autora naleznete ve francouzském znění zde.
Samotná kniha formátu 18 x 25 cm je vázána v pevných kartonových deskách potažených červenohnědou kůží zdobenou zlaceným slepotiskem. Nutno podotknout, že se nejedná o původní vazbu, ale o luxusní převazbu z 18. nebo 19. století, čemuž odpovídá barevný mramorovaný papír a žlutá stužka záložky. Samotný dokument je tištěný švabachem, tedy novogotickým písmem typickým pro první polovinu 16. století spíše v oblasti říše, nežli pro Francii. Text neobsahuje žádnou obrazovou výzdobu v podobě dřevořezů, jsou v něm ale užité výrazné iniciály, a to v několika velikostech. Pro snadnější orientaci v textu je za předmluvou uvedený obsah svazku a dále jsou na vnější straně jednotlivých stránek uváděny marginálie. Za zmínku stojí také historie samotné publikace, neboť na frontispise je uvedeno celostránkové exlibris ctihodného reverenda Viléma van Hamme, patricije bruselského, protonotáře apoštolského katedrálního kostela v Antverpách s datací 1659. Na titulním listě je pak vlastnické razítko se jménem B. barona Willenbrocha – tento rod se počítá od 17. století k tyrolské šlechtě. Do knihovny VHÚ se kniha dostala podle starého štítku s přírůstkovým číslem v období první republiky, pravděpodobně z těšínské zámecké knihovny (podle starého štítku s označením svazku na předním přídeští knihy), která patřila s celým těšínským vévodstvím slezské odnoži dříve vládnoucího habsbursko-lotrinského rodu.
Knihu stejného vydání, ale z rakouské národní knihovny si můžete přečíst také on-line zde.
Citace:
BOURBON, Jacques de. La grande et merueilleuse et trescruelle oppugnation de la noble cite de Rhodes / prinse naguieres par Sultan Seliman a present grand Turcq / ennemy de la tres saincte foy Catholicque. [Paris] : Gilles de Gourmont : Johan de Breda, 1525. [57] l.