Jeden z nejlepších českých sochařů dvacátého století Břetislav Benda se ve své umělecké tvorbě věnoval intenzivně závažným společenským tématům. Měl mimořádnou schopnost vyjadřovat se prostřednictvím výtvarného díla ke zlomovým dějinným událostem. Na samotném konci druhé světové války vytvořil symbolický „obraz“ vítězství nad nacismem. Zůstal opět věrný svému klasickému realistickému výrazu. Typická, dobře stavěná ženská postava vykračuje symbolicky po překonání všech válečných útrap vstříc nové naději v lepší časy.
Břetislav Benda (1897–1983) studoval na pražské Akademii výtvarných umění nejprve u Josefa Václava Myslbeka a posléze u jeho nástupce Jana Štursy. První světová válka však přerušila jeho studia, v roce 1916 Benda narukoval na italskou frontu, kde utrpěl vážná zranění rukou. Tato skutečnost neměla naštěstí vliv na jeho budoucí sochařskou tvorbu. Benda vytvořil za svůj dlouhý tvůrčí život mnoho významných sochařských děl, která zdobí průčelí veřejných budov a městské parky. Vytvořil například návrhy plastik pro průčelí budovy Ministerstva národní obrany a Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Ke konci života tvořil společně se synem Milanem Bendou, který navazuje dodnes na jeho mistrovskou tvorbu. K jejich společným dílům patří sousoší Lidé bez domova, které připomíná násilný odsun obyvatel Sedlčanska za okupace.
Bronz, výška 54 cm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 2014.