V armádě první československé republiky nebyl nůž oficiálně zaveden. Přejímány a používány byly italské útočné nože vzor 1916 nebo nože bývalé rakousko-uherské monarchie vzor 1917. Stejně tomu bylo i po druhé světové válce, kdy až do konce čtyřicátých let byly neoficiálně používány kořistní nože německé armády. V roce 1948 byly vyrobeny první prototypy československých nožů, ale do výzbroje armády přijaty nebyly. Prvním skutečně zavedeným nožem v historii československé armády se tak na počátku padesátých let stal nůž vzor OV-7, jenž byl více než inspirován sovětským útočným nožem vzor 1940. Jeho výrobcem byl pravděpodobně národní podnik SANDRIK se sídlem ve středoslovenské obci Dolné Hámre.
Čepel přímá, jednosečná, u hrotu hřbet hluboce vybroušen do tvaru nože bowie, v místě tohoto výbrusu hřbet zbroušen do falešného ostří. Čepel je neznačena.
Rukojeť dřevěná, jednoduše profilovaná, s lehce zobákovitým zakončením. Středem rukojeti prochází otvor, který tvoří lůžko pro stopku čepele zakončenou závitem. Na horní ploše rukojeti kulaté vybrání, do kterého je zapuštěna upevňovací matice. Příčka oválná z ocelového plechu.
Pochva celokožená, u jejího zakončení oboustranné kožené výztuhy. Po obvodu prošita a zajištěna pěti nýty. Na závěsné části pochvy je zajišťovací řemínek s kovovou zápinkou. Přes poutko na zadní části pochvy je nanýtován řemínek k provlečení na opasek.
Celková délka 270 mm, délka čepele 151 mm, šířka čepele 21 mm.
Nůž byl do sbírky VHÚ získán v roce 1971 převodem z VÚ 8189 Praha.