DILICH, Wilhelm. Kriegsbuch

Wilhelm Dilich (1571–1655) se v průběhu svého života stal autorem několika publikací zaměřených na stavbu bastionových fortifikací. Prosadil se jako významný představitel tzv. staroholandské školy pevnostního stavitelství, ačkoliv některé jeho stavební návrhy obsahovaly též prvky klešťového opevňovacího systému. Své teoretické postupy aplikoval v praxi ve větší míře pouze jednou – při opevňování Drážďan v letech 1631–1640. Předtím, než se postavil po bok slavných stavitelů pevností, však působil jako geograf a historik ve službách Mořice Hesensko-Kasselského (1572–1632).

První Dilichovo dílo Hessischen Chronica vyšlo roku 1605 v Kasselu. První část knihy byla zaměřena na popis Hesenska a obsahovala řadu map a vedut, druhá část se zabývala dějinami Hesenska. Kronika měla velký ohlas a vyšla v následujících letech ještě několikrát. Vedle ní vydal Dilich roku 1607 svoji druhou knihu – Kriegsbuch – ve které porovnával antické vojenství s tím raně novověkým. Zaměřil se na charakteristiku novinek v oblasti vojenství, popsal jednotlivé úřady a hodnosti u vojska a jejich povinnosti, přičemž se zaměřil na pevnostní stavitelství a dělostřelectví.

Představovaná kniha obsahuje dřevořezové i mědirytové ilustrace, výzdobu tvoří také iniciály a lišty. Titulní list je tištěn červeně a černě, přičemž názvové a nakladatelské údaje jsou vepsány do mědirytové bordury. Ta je v rámci titulních bordur dobových vojenských příruček poměrně specifická. Zdobený titulní list v případě daného žánru zpravidla odkazoval na vojenství obecně, či na některé jeho aspekty. Jeho úkolem bylo přilákat čtenáře a vizuálně mu přiblížit obsah knihy. V Kriegsbuchu je to ovšem jinak: bordura titulního listu na vojenskou tematiku odkazuje, ovšem v tak malé míře, že si jí čtenář na první pohled vůbec nemusí všimnout. Bordura obsahuje architektonickou kompozici, jejíž prvky odrážejí stavitelství renesance. Vojenské atributy jsou přítomny pouze na dvou místech. Maskaron ve spodní části listu nese na hlavě přilbu typu morion, druhý příklad je ovšem zajímavější: několik dřevcových zbraní – pík, partyzán a halaparten – je možné spatřit v horní části listu, skryté za dominantní architektonickou kompozicí. Podobně nenápadný odkaz na vojenství na titulním listu vojenské příručky dosud nebyl u jiné německé knihy daného žánru objeven.

Exemplář publikace uložený v Knihovně VHÚ Praha je zajímavý také svou proveniencí. V minulosti byl totiž majetkem Jaroslava Bořity z Martinic (1582–1649), jednoho z mužů defenestrovaných 23. května 1618 z oken Pražského hradu. Kniha je opatřena poměrně typickou martinickou vazbou: na pergamenem potažených lepenkových deskách lze snadno identifikovat alianční zlacené heraldické supralibros Jaroslava Bořity a jeho manželky Marie Eusebie ze Šternberka. V horní části přední desky jsou uvedeny iniciály I.B.B.A.M. [= Jaroslaus Bořita Baro a Martinic], uprostřed je martinický znak a dole datace – v tomto případě 1608. V horní části zadní desky lze nalézt iniciály ME.B.A.SS. [= Maria Eusebia Baronissa a Sternberg], uprostřed šternberský znak a dole potom dataci 1608.

O příslušnosti k martinické knihovně na Smečně vypovídá také heraldické razítkové exlibris na titulním listu „Bibliotheca Smečnensis“. Tato zámecká knihovna byla ve 30. letech 20. století rozptýlena do řady sbírek. Jednotlivé svazky jsou dnes uloženy v Národní knihovně, Knihovně Národního muzea, Strahovské knihovně, ovšem i v řadě menších institucí, jakými jsou České muzeum stříbra v Kutné Hoře nebo třeba zámecká knihovna Mladá Vožice. Knihovna VHÚ Praha zakoupila do svých sbírek některé smečenské svazky v aukci roku 1930.

Dilichovo dílo Kriegsbuch uložené v Knihovně VHÚ Praha tak nepředstavuje pouze jednu z mnoha vojenských příruček raného novověku, ale také exemplář knihy, která se původně nacházela na zámku ve Smečně a patřila známé osobnosti českých dějin – Jaroslavu Bořitovi z Martinic.

Knihu si můžete on-line přečíst zde.

Citace:

DILICH, Wilhelm. Kriegsbuch. Cassel: Wilhelm Wessell, 1607. 8 nečíslovaných stran, 328 stran : ilustrace ; 4°.