Dopisy na rozloučenou mjr. Jaroslava Purkyta, 1943

Dopisy na rozloučenou mjr. Jaroslava Purkyta, 1943

Jaroslav Purkyt (9. 4. 1893–11. 8. 1943) zahájil svou dramatickou vojenskou kariéru za první světové války v řadách c. a k. pěšího pluku č. 28. Na počátku roku 1915 padl do ruského zajetí, odkud se v květnu 1917 přihlásil do čs. legií. Do vlasti se vrátil v roce 1920 jako štábní kapitán. Radostné shledání s rodinou však skončilo tragédií – ve svém vojenském batohu měl na památku uschovaný ruský ruční granát, který jeho rodiče při manipulaci s batohem nevědomky odjistili.

Trauma ze smrti rodičů se Jaroslav Purkyt snažil překonat vzornou službou v armádě. Jako tělovýchovný důstojník 1. divize organizoval armádní vystoupení na všesokolských sletech a jeho věhlas coby schopného organizátora pronikl i do zahraničí. V roce 1928 na sebe upozornil záchranou velkých zásob benzínu z hořícího strašnického nádraží, kdy vedl zásah několika desítek záložníků pěšího pluku 28 a bez ohledu na nebezpečí osobně vynášel vysoce hořlavý materiál z hořící budovy. Hrdinská akce vzbudila značnou pozornost médií a Jaroslavu Purkytovi za ni osobně poděkoval i T. G. Masaryk.

Po mnichovských událostech, německé okupaci a následném rozpuštění armády se Jaroslav Purkyt zapojil do odboje v řadách Národního obranného svazu, který byl součástí Obrany národa. V dubnu 1942 byl však zatčen a po více než ročním věznění, zostřeným brutálními výslechy, odsouzen k smrti. Trest byl vykonán gilotinou v Drážďanech.

Na rozloučenou po sobě zanechal Jaroslav Purkyt dva dopisy. První, psaný den před popravou, byl určen pro Ottu Karafiáta z Říčan u Prahy, manžela jeho sestry Hedviky, u kterého se Jaroslav Purkyt po určitou dobu ukrýval. Jaroslav Purkyt v něm prosí především za materiální výpomoc pro svou manželku Vlastu a své děti. Je zajímavé, že o svém osudu se v dopise nezmiňuje a naopak jej zakončuje větou „Pište ihned!“. Druhý dopis, psaný v den popravy, začíná oslovením manželky a dětí, ke kterým se v dalším textu přidávají i sourozenci a další příbuzní. V tomto dopise se Jaroslav Purkyt loučí se svými blízkými a sourozencům se naposledy omlouvá za tragickou smrt rodičů. Zdánlivě nervózní rukopis vysvětluje skutečností, že musí psát na zdi.

Část pozůstalosti po Jaroslavu Purkytovi byla do sbírky VHÚ Praha zakoupena v roce 2016.

Aktuálně



Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

17. 02. 2025
Snaha československé vlády o účinnou ochranu utajovaných skutečností se setkala s nežádoucím ohlasem…
Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

14. 02. 2025
Posláním Vojenského historického ústavu Praha je soustavně a cílevědomě shromažďovat písemné a…
Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

13. 02. 2025
Za 2. světové války se česká metropole stala terčem leteckého bombardování několikrát,…
Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

12. 02. 2025
Prostorné atrium Armádního muzea Žižkov, jehož rekonstrukce získala hned několik významných architektonických…
Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

12. 02. 2025
Třetí díl seriálu Poklady z depozitáře na webu iDNES.cz, který mapuje méně…