Války zvyšují v civilním obyvatelstvu hlad po informacích a první světová v tomto nebyla výjimkou. Navíc se jednalo o konflikt, kde technika a technologie hrály zásadní roli. Právě z tohoto důvodu začaly v této době vycházet publikace určené nejširším vrstvám čtenářů, které se zabývaly stavem soudobé válečné techniky. Jednou z takových je námi představovaná Námořní válka, která byla vydána v Praze roku 1915.
Kniha je rozdělena na dvě přibližně stejně rozsáhlé části. V té první, s názvem „prostředky námořní války“, se autor zabývá historií války na moři od antiky po autorovu současnost. Leitmotivem této první části jsou hlavní technologické změny v námořnictvu za posledních 2000 let. Důraz je kladen zejména na vývoj v oblasti námořního dělostřelectva v druhé polovině 19. století a na změny, kterými prošly válečné lodě od vynálezu parního stroje. Poměrně podrobně autor pojednává také o způsobech pancéřování lodí.
Druhá část, kterou autor nazval „válečná námořní činnost“, popisuje různé varianty námořních operací. Ať už se jedná o střety flotil či bojové operace proti pobřežnímu opevnění nebo přístavům, nebo, v době probíhající světové války velmi aktuální, operace vedené ponorkami proti obchodnímu loďstvu nepřítele. V této části se také pojednává o některých důležitých námořních bitvách. Popsán je jak jejich průběh, tak i důvody pro taktické řešení, které volil ten který velitel.
Jakkoli se jedná o rozsahem nevelkou knihu (120 s.) v osmerkovém formátu, přesto je po informační stránce velmi kvalitní. Autor k jejímu napsání využil více než 20 odborných titulů – jak monografií, tak časopisů. Publikace tak představuje kvalitní úvod k problematice námořní války v době prvního světového konfliktu.
Citace:
Dvořáček Jan. Námořní válka. Praha: Nakladatelství Emil Šolc, 1915. 120 s.