Historie mladoboleslavských šestatřicátníků

Dne 16. června 1915 byl z rozkazu samotného císaře Františka Josefa I. na věčné časy rozpuštěn pěší pluk č. 36 za zbabělost tváří v tvář nepříteli. O tři týdny dříve, v noci na 27. května, se totiž jednotky pluku nechaly zaskočit ruským útokem na předmostí za řekou San poblíž městečka Sieniewa (dnes v Polsku) a z velké části padly do ruského zajetí. Toto vojenské selhání jednotky vedlo k ohrožení dalších útvarů rakousko-uherské armády a stalo se příslovečnou poslední kapkou v historii pěšího pluku, který byl již od předchozího roku považován za chronicky nespolehlivý. Při pohledu do hlubší historie rakousko-uherské, respektive rakouské armády se nejednalo o nijak výjimečnou záležitost, obdobný postup byl v případě selhavších jednotek uplatňován opakovaně i v předchozích staletích. Celá událost ale vrhla špatné světlo na vojáky z českých zemí, zvláště po podobném případu pražského pěšího pluku č. 28, jehož převážná část padla do zajetí počátkem dubna 1915 v bojích u Stebnické Huty. Pěší pluk č. 36 se totiž již od konce 18. století odváděl v Čechách a po napoleonských válkách se doplňoval z oblasti Mladé Boleslavi.

Prezentovaná kniha nám ale připomene starší historii mladoboleslavských šestatřicátníků, neboť se nejednalo vždy o „chronicky nespolehlivý“ pluk. Ba právě naopak, do časů první světové války šlo o jednotku s dlouhou a slavnou tradicí. To dokládá i dnes prezentovaná knížečka, vydaná roku 1892 při příležitosti 200. výročí založení útvaru. Jak se praví v úvodu dokumentu, pluk za oněch 200 let sloužil 9 císařům a prošel 238 bitvami, střety a srážkami, přičemž plukovním heslem se stalo „Immer vorwärts“, tedy „Vždy kupředu“.

Útlá knížečka o formátu přibližně A6 o pouhých 48 stranách v poloplátěné vazbě ale přináší nejen stručnou historii jednotky, nýbrž i všemožné přehledy a seznamy. Nalezneme zde tedy přehled majitelů pluku, výčet polních tažení a nejdůležitějších bitev, chronologicky řazený výběr z hrdinských činů příslušníků útvaru, seznam recipientů Vojenského řádu Marie Terezie (nejvyššího vojenského vyznamenání za statečnost v boji), list padlých velitelů pluku a štábních důstojníků, chronologický výčet velitelů pluku a nakonec přehled všech důstojníků pluku k 30. červenci 1892. Za zmínku stojí fakt, že Vojenský řád Marie Terezie si v řadách šestatřicátníků vysloužilo celkem 8 mužů, což je číslo poměrně vysoké. Pro srovnání uveďme, že ve slavném vídeňském pěším pluku č. 4 tento řád získali ve stejném období pouze tři důstojníci.

Pluk se zapsal opakovaně do našich vojenských dějin nejen svým národnostním složením, ale také tím, že nejednou krvácel na našem území. V českých zemích bojoval v letech 1741–1745 během válek o rakouské dědictví v bitvě u Zahájí, při obléhání Prahy či v bitvě u Žďáru, za sedmileté války v letech 1756–1757 v bitvě u Lovosic a u Prahy, za války o bavorské dědictví roku 1779 ve srážce u Mostu, roku 1809 v bitvě u Znojma a roku 1813 ve srážce u Varvažova, roku 1848 se vyznamenal při dobývání pražských barikád a roku 1866 se jeden prapor účastnil bitvy u Skalice.

Knížka je netypickou ukázkou jubilejních publikací rakousko-uherských pluků, neboť ty bývaly zpravidla větší a výpravnější. Přesto je dodnes nejen cenným zdrojem informací ke starším dějinám českých pluků v rakouské a rakousko-uherské armádě, ale připomínkou toho, že dějiny nejsou černobílé a že i jednotka, již postihl neslavný konec, se mohla pyšnit slavnou historií a tradicí.

Citace:

Gedenkblätter gewidmet den Soldaten des k. und k. Infanterie-Regimentes Reichsgraf Browne No. 36. Theresienstadt : Selbstverlag des Regimentes, 1892. 48 s.