Přilba samurajského velitele hasičské hlídky (Buke hikeši), která bývala v sídelním městě Edo (dnešní Tokio) ustanovena osobními vazaly šóguna (hatamoto) nebo knížaty (daimjó), mající své rezidence v Edu v rámci povinnosti „střídavé strážní služby“ sankin kótai. Vzhledem k architektuře, založené kvůli riziku zemětřesení na dřevě a papíru, bývaly požáry, nazývané „ohnivými květy Eda“, poměrně časté. Jednotlivá knížectví han, kterých bývalo v období Edo cca 250 - 280, víceméně kopírovaly Edský systém požární služby. Existovaly i měšťanské hasičské oddíly mačibikeši, tato přilba však zcela jistě patřila samuraji, který v rámci své služby organizoval hasičský oddíl pod svým velením.
Ve stylu hošibači, z tvrzené kůže nerikawa doplněné kováním, dutým týlním nýtem tehen. Křidélka fukigaeši doplněná rodovým znakem (kamon), v týlní části kroužek na identifikační praporek (kasa širuši no kan) doplněný dekorativním uzlem agemaki. Čelní štítek mabizaši s dekorem draka v oblacích (unrjú) ve výzdobné technice učidaši a džibori, se zachovalou vnitřní vystýlkou (ukebari). Schází látkový závěs zukin, který se v případě požárů namáčel do vody.
Přilba byla do sbírky VHÚ získána darem v roce 2016.