V malebném loveckém zámečku Hubertusburg, vybudovaném saským kurfiřtem a polským králem Augustem Silným, podepsaly 15. února 1763 znepřátelené strany – Prusko, Sasko a habsburská monarchie – mírové smlouvy, které definitivně ukončily sedmiletou válku.
Habsburská monarchie v čele s Marií Terezií se nesmířila se ztrátou Kladska a většiny Slezska, které po válkách o rakouské dědictví (1740−1748) zabralo Pruské království, a její diplomacie stála u zrodu velké protiprusky orientované aliance tvořené Ruskem, Švédskem, Saskem, Španělskem a Francií. Poslední ze jmenovaných zemí se přes odvěké nepřátelství vůči Habsburkům stala právě v roce 1756 nově jejich spojencem díky tzv. diplomatické revoluci. Pruský král Fridrich II. se tím cítil natolik ohrožený, že nečekal na útok koalice a sám provedl svými vojsky preventivní úder, bleskově obsadil Sasko a zamířil dále do Čech.
Zatímco mezi Francií a Velkou Británií probíhaly boje již od roku 1754 v zámořských koloniích, vypuknutím války v Evropě se konflikt rozšířil na území celého tehdy známého světa a roku 1756 se hlavním středoevropským bojištěm na několik let staly české země, kde se odehrály dodnes známé i méně známé boje jako bitva u Lovosic (1. října 1756), bitva u Štěrbohol (6. května 1757), bitva u Kolína (18. června 1757), obléhání Prahy (7. května až 20. června 1757) a Olomouce (4. května až 2. července 1758) či srážky u České Skalice (4. srpna 1758), u Nebes (8. května 1759) nebo u Teplic (2. srpna 1762).
Zásadním zvratem ve válce, která zejména pro neschopnost spojenců dohodnout se na společném a důrazném postupu vůči Prusku nevedla k výraznému úspěchu ani jedné strany, se stal rok 1762 a stažení Ruska a Švédska z konfliktu. V Rusku totiž 5. ledna zemřela prohabsbursky orientovaná carevna Alžběta Petrovna a na její místo nastoupil Petr III., velký obdivovatel Fridricha II., který přerušil vojenské operace proti Prusku a 5. května 1762 v Petrohradě s ním uzavřel mír. Vzápětí ho následovalo s uzavřením míru s Pruskem i finančně vyčerpané Švédsko (22. května 1762 smlouvou v Hamburku).
Rakousko na tom hospodářsky a vojensky také nebylo po sedmi letech války nejlépe a odstoupení dvou spojenců z koalice vedlo k nové pruské úspěšné ofenzivě a ke ztrátě dosavadních zisků. Proměnlivost válečné štěstěny a stále větší vyčerpání všech účastníků konfliktu nakonec vedly k mírovým jednáním.
Poté, co byla dne 10. února 1763 podepsána pařížská mírová smlouva mezi válčícími západními mocnostmi – Velkou Británií a Portugalskem na jedné straně a Francií a Španělskem na straně druhé, bylo třeba uzavřít kapitolu tehdejšího celosvětového válečného konfliktu i ve střední Evropě. Už 24. listopadu 1762 se Prusko a Rakousko dohodly na příměří a 30. prosince zahájily mírová jednání, která završila mírová smlouva uzavřená 15. února 1763 a 21. února ratifikovaná Pruskem a 24. února Rakouskem. Zároveň byla 15. února podepsána mírová smlouva mezi Pruskem a Saskem.
Mír v Hubertusburgu nepřinesl žádné územní změny oproti stavu před vypuknutím války, ale potvrdil předchozí ujednání berlínského (1742, konec první slezské války) a drážďanského (1745, konec druhé slezské války) míru. Habsburská monarchie v čele s Marií Terezií se tak vzdala svých nároků na Pruskem obsazené Slezsko a Kladsko a zároveň byla potvrzena pozice Pruska jako evropské velmoci.
Prezentovaná kniha je šestým dílem rozsáhlé práce norimberského právníka, publicisty a spisovatele Christopha Gottlieba Richtera (1717–1774), vystupujícího pod mnoha pseudonymy včetně Simeon Ben Jochai. Šestisvazková historie války představuje soudobý výklad o průběhu sedmileté války zejména na evropském území, přináší řadu dobových pramenů v opisech a také množství rytin s vyobrazením bitev, obléhání apod. Šestý svazek obsahuje také plné přepisy mírových smluv včetně těch uzavřených 15. února 1763 na zámku Hubertusburg.
Celá kniha online k nahlédnutí zde.
Citace:
JOCHAI, R. Simeon Ben, Das sechste Buch der Historie des Kriegs zwischen den Preussen und ihren Bundsgenossen, und den Oesterreichern und ihren Bundsgenossen, welches beschreibet den Krieg von dem Monat Thebeth, des 5522 Jahrs bis zu dem Friedensschlusze zu Hubertsburg. [S.l.] [s.n.], 1763. 256, [58], [1] s.