KRETSCHMER, Helmut. Sturmpetition und Blockade Wiens im Jahre 1619

Před 400 lety tomu bylo již rok od vypuknutí českého stavovského povstání, které znamenalo začátek třicetileté války. O těchto událostech jsme psali v případě defenestrace zde a v případě prvního vojenského střetnutí u Čáslavi zde. Rok 1618 sice vyzněl ve prospěch stavovských vojsk, ale rychlé rozhodnutí nepřinesl. Zlom měl tedy přijít v roce následujícím. O zásadní zvraty rozhodně nebyla nouze – 20. března zemřel ve Vídni císař Matyáš I. a s ním nejspíš i stavovské naděje na smírné řešení celého sporu. Koncem dubna vpadl na Moravu se stavovským vojskem hrabě Thurn a vyvolal tak 2. května v Brně převrat, kterým se markrabství připojilo k povstání. Zatímco České Budějovice, poslední katolickou baštu v jižních Čechách, obléhal hrabě Hohenlohe, kterého měl z dobyté Plzně podpořit hrabě Mansfeld, Thurn táhl do Rakous a na Vídeň.

Stavovskému vojsku se podařilo 2. a 3. června překročit Dunaj u Fischamendu a 5. června stanulo před Vídní. Téhož dne se ke králi Ferdinandovi II. dostavila útočně naladěná delegace dolnorakouských protestantských stavů, kteří jej chtěli donutit ke smíru s českými stavy a k potvrzení náboženských svobod. Na pomoc Vídni ale vyslal plukovník Dampierre jednotku vyčleněnou ze svého pluku arkebuzírů pod velením hejtmana Gilberta de Saint-Hilaire. Ten pronikl do Vídně od severu po Dunaji právě včas, aby zachránil Ferdinanda II. před rozhořčenými protestanty a stabilizoval situaci v rakouské metropoli.

V následujících dnech Thurnovo vojsko sevřelo Vídeň v obležení, nicméně další zvrat ve vývoji válečné situace přinesly události na českém bojišti. Dne 10. června totiž utrpěl u Záblatí hrabě Mansfeld táhnoucí na pomoc Hohenlohemu k obléhaným Českým Budějovicím fatální porážku od katolického vojska vedeného polním maršálem Karlem Bonaventurou hrabětem Buquoyem. Mansfeldovo vojsko utrpělo těžké ztráty a v čele se svým velitelem se stáhlo zpět do Plzně. V návaznosti na tuto porážku musel Hohenlohe, který měl nyní Buquoyovy katolíky v zádech, přerušit obléhání Českých Budějovic a dát se na ústup. Tím se prakticky zhroutila „fronta“ v jižních Čechách a Thurnovo stavovské vojsko pod Vídní se dostalo do izolace. Proto byl i Jindřich Matyáš hrabě Thurn nucen ukončit obležení Vídně a zatroubit k ústupu. Další vývoj válečných událostí roku 1619 ještě několikrát změnil směr, ale rozhodnutí opět nepřinesl.

Prezentovaná drobná publikace formátu A4 s měkkými deskami se zaměřuje jen na „vídeňskou šturmpetici“ (delegaci protestantských stavů k Ferdinandovi II.) a na obležení Vídně českým vojskem. Přes svůj malý rozsah se jedná o knihu kvalitní, čerpající jak z archivních pramenů, tak z odborné literatury. Svazek vyšel jako číslo 38 edice Řada vojenskohistorických spisů vydávané Vojenským historickým muzeem ve Vídni. Samotný text opatřený poznámkovým aparátem doprovází stručný přehled otisku těchto událostí v rakouské historické paměti, biografické medailonky hlavních aktérů, seznam pramenů a literatury, plánek operací u Vídně a fotografie Ferdinandova kříže.

Věříme, že dnes představovaná publikace, která se zabývá prvním českým tažením roku 1619 na Vídeň, si i dnes najde své čtenáře. Věnuje se totiž poměrně málo známým událostem krátkého obležení rakouské metropole a s ním spojeným událostem, které měly potenciál ukončit třicetiletou válku v jejím zárodku.

Citace:

KRETSCHMER, Helmut. Sturmpetition und Blockade Wiens im Jahre 1619. (Militärhistorische Schriftenreihe, herausgegeben vom Heeresgeschichtlichen Museum (Militärwissenschaftliches Institu), Heft 38). Wien : Österreichischer Bundesverlag für Unterricht, Wissenschaft und Kunst, 1978. 43 s.