Lovecký tesák byl od počátku užíván ke dvěma základním účelům. Prvním a nejdůležitějším bylo použití tesáku k usmrcení poraněné vysoké nebo černé zvěře, obvykle zárazem za žebro. Vedle toho se nošení tesáku jako osobní zbraně lovce postupně vyvinulo ve zvláštní výsadu a ve druhé polovině 19. století se lovecký tesák stal odznakem lesnického povolání a obecným symbolem myslivosti.
Při závěrečném zárazu se postupovalo tak, že se lovecký tesák vbodl za lopatku mezi žebra uštvané zvěře. K tomuto účelu se lovecký tesák používal nejen u silnějších kusů jelení zvěře, ale i u zvěře dančí a černé. Pro usnadnění rázného bodu loveckého tesáku je jeho čepel opatřena středovým hrotem. V menší míře užívaná sečná funkce je zajištěna jednostranně broušenou čepelí.
Čepel přímá, jednosečná, s oboustranným výbrusem, hřbetní rýhou a středovým hrotem. V horní části po obou stranách zdobena rytými ornamenty. Souprava mosazná s reliéfní výzdobou, rukojeť ze želvoviny. Pochva dřevěná, potažená kůží. Kování mosazné s jednoduchou reliéfní výzdobou. Na vnější straně horního kování připevněn závěsný knoflík.
Celková délka 707 mm, délka čepele 573 mm, šířka čepele 29 mm.
Tesák byl do sbírek VHÚ získán nákupem v roce 2013.