MELGUNOW, Sergej Petrovič. Der rote Terror in Rußland 1918-1923.

Poslední dva roky první světové války byly pro Rusko obdobím zcela zásadních událostí, které ovlivnily následující vývoj nejen vnitrostátní, ale v důsledku i ve světovém kontextu. Komunistická revoluce v listopadu 1917 zahájila chaotické období konfliktů o moc jak v Rusku, tak v oblastech předrevolučního pohraničí, kde se řada států osamostatnila (např. pobaltské státy a Finsko). Občanská válka se brzy díky zásahu velmocí stala mezinárodní záležitostí, a v mnoha případech zasáhla i území okolních vznikajících států. Vnitřní boje záhy přerostly v několikaletou občanskou válku, kde jsou poslední boje mezi odpůrci revoluce a bolševiky zmiňovány ještě v roce 1923, tedy již po vzniku Sovětského svazu, který je datován o rok dříve. Množství současně probíhajících konfliktů, časté změny v kontrole území a chaos, který v důsledku toho panoval, těžce postihl civilní obyvatelstvo, které se často stávalo obětí represí takřka všech stran, účastných konfliktu.

Události na územích ovládaných bolševiky měly podobný ráz jako na územích později dobytých, a koneckonců v celém Sovětském svazu. Jedním z typik byla kolektivizace, zpravidla doprovázená odporem obyvatelstva a nevybíravě represivní odpovědí ze strany sovětů. Nástroji výkonu „revoluce“ byly vedle ad hoc vznikajících rudých gard i Rudá armáda a tajná policie (v té době tzv. Čeka). Tyto události byly součástí plánovitě vedené odstrašující kampaně, cílené na zlomení vůle k odporu především z řad civilního obyvatelstva exemplárními případy výkonu „revoluční spravedlnosti“. Inteligence, politicky a ideologicky nepohodlní a klérus byli vystaveni nebývale agresivnímu přístupu ze strany tajné policie, zahrnující kromě zatýkání a následného mučení bez potřeby podložených důkazů i hromadné popravy, často veřejné pro umocnění psychologického efektu. Záhy se pro tyto praktiky vžil název „Rudý teror“. Ačkoli jej sovětská historiografie připisuje Jakovu Sverdlovovi, který jej vymezil na září a říjen 1918, termín se ujal i pro obecné označení represí a zločinů proti lidskosti páchaných bolševiky během občanské války. Brutalita a nebývalý rozsah těchto represálií (odhady počtu obětí se v závislosti na zdroji silně rozchází a pohybují se od 50 000 do půl milionu mrtvých) vyvolal záhy vlnu odporu a kritiky. Jedním z odpůrců byl i autor anotované knihy, historik Sergej Petrovič Melgunov.

S. P. Melgunov byl moskevský rodák z aristokratické rodiny, vystudovaný historik, publicista, nakladatel a politik. Po absolvování moskevské univerzity v roce 1904 vstoupil do strany Konstitučních demokratů („Kadetů“) a v roce 1907 pak do Socialistické lidové strany. Byl také zakladatelem nakladatelství Zadruga, kde od roku 1911 vyšlo přes 500 knih s historickou tematikou. Po VŘSR v listopadu 1917 byl aktivním odpůrcem Leninovy vlády, což vedlo k jeho zatčení a odsouzení k smrti v roce 1919, který ale nakonec nebyl vykonán. V roce 1921 byl z vězení propuštěn a o rok později přinucen odejít do exilu. Působil v řadě evropských měst, až se konečně usadil v Paříži, kde pokračoval ve své publikační činnosti. Zemřel v roce 1956.

Kniha Rudý teror v Rusku je podle řady recenzentů a historiků jeho nejslavnějším dílem. Krom naléhavosti svědectví o zločinech páchaných sovětským režimem je pozoruhodná i svou aktuálností: první vydání knihy vyšlo v roce 1924, tedy bezprostředně po utichnutí posledních bojů občanské války. Bez zajímavosti také není skutečnost, že německý překlad vyšel takřka souběžně s původní ruskojazyčnou verzí v berlínském nakladatelství Olga Diakow Verlag & Co., specializující se na knihy především ruských politických emigrantů v Německu.

Kniha, pořízená do fondu knihovny dle provenienčních přípisků v roce 1925, demonstruje různorodé složení fondu 20. století, obsahujícího řadu titulů, které v knihovně strávily desetiletí jako prohibita, a spolu s řadou dalších je tak svědkem turbulentních událostí dvacátého věku.

Citace:

MELGUNOW, S. P. Der rote Terror in Rußland. Berlin: Verlag Olga Diakow & Co., 1924. 363 s.