NAGIELSKI, Mirosław, Warszawa 1656

NAGIELSKI, Mirosław, Warszawa 1656

V posledních červencových dnech roku 1656 se odehrála co do početnosti největší bitva takzvané první severní války probíhající v letech 1655–1660 primárně mezi Polsko-litevskou unií a Švédskem. Třídenní bitva u Varšavy, do které obě strany vstupovaly s vyrovnanými nadějemi na úspěch, skončila vítězstvím švédských vojsk a jejich braniborských spojenců, které sice nebylo po vojenské stránce nijak rozhodující, přineslo však – i díky umně využité propagandě – Švédsku potřebnou výhodu na poli mezinárodní politiky.

Po vítězném tažení Polskem, jež se švédskému králi Karlu X. Gustavovi vzdávalo v prvním roce invaze prakticky bez boje, přišlo vystřízlivění místního obyvatelstva, které se začalo bouřit proti chování švédských vojáků, a i polský král Jan Kazimír se odhodlal k znovudobytí své země. V létě 1656 polský panovník ještě stále neměl oficiální podporu císaře, který od samého začátku války váhal s vojenskou pomocí, aby nenarušil podmínky vestfálského míru, a nabízel Polsku pouze diplomatické zprostředkování jednání se Švédskem. Přesto byla mezinárodní situace Janu Kazimírovi nakloněna a i braniborský kurfiřt Fridrich Vilém, který 25. června 1656 podepsal v Malborku se Švédy dohodu o spojenectví, váhal s ozbrojeným vstupem do války.

Dne 1. července se polským oddílům podařilo dobýt Varšavu, která byla pro Karla Gustava symbolem jeho moci a klíčem k ovládnutí Polska, a proto si švédský král vyžádal od braniborského spojence pomoc. Přestože někteří polští vojevůdci naléhali, aby se pokračovalo v partyzánském stylu boje, Jana Kazimíra lákala představa rozhodujícího střetu, který by odradil Branibory od spojenectví a mohl by válku ukončit. I přes odvelení části sil k blokádě Krakova mělo polské vojsko s podporou Tatarů u Varšavy dvojnásobnou početní převahu nad braniborsko-švédskou armádou. Ta ale měla lepší výcvik, více artilerie a k tomu ohromnou výhodu znalosti nepřítele – v jejích řadách se nacházeli důstojníci, kteří dříve sloužili v polské armádě a znali její slabiny i povahy jejích velitelů. Braniborsko-švédské vojsko mělo navíc taktickou výhodu v tom, že terén, ve kterém se bitva měla odehrát, nebyl vhodný pro tak velké formace, v jakých běžně operovala polsko-litevská armáda.

Síly tedy byly víceméně vyrovnané. Polákům se v první den bitvy, 28. července, podařilo uhájit pozice – jejich obranu a budování polního opevnění spoluorganizoval prý císařský generál-polní strážmistr Anderson (v soupisu císařské generality ale nikdo s tímto jménem nefiguruje, nicméně je možné že jde o císařského podplukovníka Andersona, který mohl být Janem Kazimírem povýšen na polského generála) poslaný císařem Ferdinandem III. Tento muž měl být také hlavním poradcem polského krále a spoluautorem plánu varšavské bitvy. Poláci dokázali odrazit první vlnu švédského náporu a jejich dělostřelectvo způsobilo velké ztráty v řadách braniborsko-švédské pěchoty. Tento úspěch naplnil Jana Kazimíra přehnaným optimismem a odhodláním svést další den rozhodující střet, od čehož jej jeho velitelé opět marně odrazovali.

Druhý den bitvy štěstěna přála Karlu Gustavovi, kterému se přeskupením vojsk podařilo zaskočit polsko-litevské velení a získat lokální taktickou převahu. Polsko-litevskou armádu i přesto zničit nedokázal a jeho vojáci se dostali do kritické situace. Docházely zásoby a hrozilo, že pokud Švédové následující den nezvítězí, budou se muset stáhnout.

Polský král, nevědom si této skutečnosti, se však nechal neúspěchem druhého dne odradit od dalšího vedení boje. Nedůvěřoval morálce své armády, a proto rozhodl o evakuaci pěších a dělostřeleckých oddílů, aby následující den v bojích pokračovalo jen jezdectvo. Uchránil tak většinu polského vojska od hrozby rozhodující porážky, daroval však spojencům vítězství a také nedávno získanou Varšavu, ze které teprve teď Švédové odvezli mnoho cenných sbírek včetně královské knihovny.

Bitva u Varšavy 28.–30. července 1656 byla vítěznou stranou v propagandistických tiscích okamžitě zveličena v ohromnou porážku polsko-litevských vojsk s velkými ztrátami na životech a dokonce smyšleným zajetím polského krále a posílila nebezpečné spojenectví Švédů s Branibory, které vzalo Polsku naděje na rychlé ukončení války. Také zkomplikovala Polsko-litevské unii jednání o koalici s Vídní a o příměří s Moskvou v paralelně od roku 1654 probíhající rusko-polské válce. Císařský dvůr teprve na podzim roku 1656 začal vstřícněji jednat s polskými vyslanci a přislíbil i nevelkou vojenskou pomoc. Než však byla tato dohoda ratifikována, císař Ferdinand III. zemřel a jednání začala nanovo. Teprve v květnu 1657 podepsal jeho nástupce Leopold I., zatím pouze jako český a uherský král, s Janem Kazimírem spojeneckou smlouvu a poskytl mu vojenskou podporu ve formě šestnáctitisícového pomocného sboru pod velením polního maršála Melchiora hraběte z Gleichenu a Hatzfeldu, který nejprve zamířil na pomoc obleženému Krakovu. Po osvobození polského korunovačního města se oddíly polního maršála Raimunda hraběte Montecuccoliho a polního zbrojmistra Ludvíka Raduita hraběte de Souches přesunuly bojovat do Pomořan, které se staly hlavním dějištěm dalších bojů. Na jaře 1658 se do Polska vydal také císařský vyslanec z českého aristokratického rodu, František Karel Libštejnský z Kolovrat, který byl zplnomocněn k mírovým jednáním o ukončení polsko-švédské války.

Kniha Mirosława Nagielského přináší podrobný popis událostí celého tažení roku 1656 s těžištěm v dobytí Varšavy a samotné bitvě. Je prvním komplexním moderním zpracováním tažení roku 1656 od polského historika, které představuje nejen vojenské události, ale také příčiny polsko-švédského konfliktu, mezinárodní vztahy v Evropě té doby i diplomatická jednání, která probíhala paralelně s ozbrojenými střety. Kniha je doplněna množstvím ilustrací a map, plánky jednotlivých fází bitvy či soupisem vojenských oddílů obou bojujících stran.

Citace:

NAGIELSKI, Mirosław. Warszawa 1656. 1. wyd. Warszawa : Bellona, 1990. 253 s., [28] s. obr. příl. ISBN 83-11-07786-X.

Aktuálně



Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

17. 02. 2025
Snaha československé vlády o účinnou ochranu utajovaných skutečností se setkala s nežádoucím ohlasem…
Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

14. 02. 2025
Posláním Vojenského historického ústavu Praha je soustavně a cílevědomě shromažďovat písemné a…
Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

13. 02. 2025
Za 2. světové války se česká metropole stala terčem leteckého bombardování několikrát,…
Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

12. 02. 2025
Prostorné atrium Armádního muzea Žižkov, jehož rekonstrukce získala hned několik významných architektonických…
Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

12. 02. 2025
Třetí díl seriálu Poklady z depozitáře na webu iDNES.cz, který mapuje méně…