Obrana lidu z 27. října 1962 – vrcholící karibské krize

Před šedesáti lety chybělo jen málo k vypuknutí mezinárodního jaderného konfliktu. Křehká politická situace studené války se v říjnu 1962 téměř přehoupla do otevřeného ozbrojeného střetu USA a SSSR. Třináct dní napětí a horlivých jednání bývá označováno jako kubánská či karibská krize.

Předcházel jí zvýšený zájem prvního tajemníka ÚV KSSS Nikity Chruščova o situaci na Kubě, v jejímž čele stál od roku 1959 radikální vůdce Fidel Castro. Ostrov se v důsledku Castrovy hospodářské politiky a amerických odvetných opatření potýkal s americkou obchodní blokádou, která urychlila jeho příklon k Moskvě. Sovětský svaz začal prostřednictvím Československa dodávat na Kubu ropu a zbraně a Československo vypomáhalo také s výcvikem kubánských ozbrojených složek – cvičili se u nás například kubánští piloti sovětských proudových stíhaček MiG-17. Upevnění vtahů mezi Kubou a SSSR napomohla i nevydařená americká invaze v zátoce Sviní (Američany podpořená invaze kubánských exulantů) na jaře 1961, krátce po nástupu nového prezidenta J. F. Kennedyho, která měla vést ke státnímu převratu, ale byla Castrovým režimem odhalena a rozdrcena. „Neustálé ohrožení Kuby ze strany Spojených států“ se tak stalo argumentem pro vybudování sovětské raketové základny na Kubě. To mělo být také reakcí na rozmístění amerických raket v Turecku a Itálii.

Počátkem června 1962 byla uzavřena tajná kubánsko-sovětská vojenská smlouva, jež měla být zveřejněna až po realizaci projektu. Během léta pak probíhal postupný a nenápadný přesun raket středního doletu s jadernými hlavicemi, vojenského materiálu a více než 40 tisíc sovětských vojáků na Kubu. Utajení se však nepodařilo udržet a do USA začaly pronikat informace o zbrojení Kuby. V polovině října satelitní snímky a záběry ze špionážního letounu U-2 nezvratně prokázaly budování odpalovacích ramp a jejich zásobení raketami. Prezident Kennedy byl oficiálně informován 16. října 1962. Odmítl ovšem okamžitý útok na Kubu, který by vyvolal jadernou válku. Namísto toho 22. října vyhlásil námořní blokádu ostrova a vyzval Chruščova k jednání o ukončení krize.

O den později byly ozbrojené síly na Kubě a v celém východním bloku uvedeny do stavu bojové pohotovosti. Do situace se vložil také generální tajemník OSN, který vyzval zástupce obou bloků k jednání o ukončení sporu. Vyslanci se 25. října sešli, ale hned o den později se situace ještě více vyostřila. Američané dalším pozorováním zjistili, že výstavba základen na Kubě pokračuje, a 27. října byl nad Kubou sestřelen americký špionážní letoun. Následkem toho Kennedy vyhlásil Sovětskému svazu ultimátum, aby stáhl své rakety do 48 hodin. Teprve poté začali Sověti hledat diplomatické řešení. Ustoupili před hrozbou celosvětového jaderného střetu a přislíbili odvézt z Kuby veškeré zbraně a vojáky. Američané měli výměnou za to odvolat blokádu a zaručit se, že se nepokusí o žádnou další invazi na Kubu. Navíc rozhodli o stažení raket z Turecka a Itálie. V podstatě se jednalo o porážku Sovětů, kterou ale komunistická propaganda vylíčila jako sovětský triumf. Krize byla po třinácti horkých dnech zažehnána a vzájemný postoj obou bloků opět ochladl do trochu smířlivějších poměrů.

Karibská krize pochopitelně rezonovala napříč dobovým tiskem, včetně vojenského. Ve dnech vrcholícího napětí proto, přes všeobecně panující strach z možného válečného konfliktu, vyzývala Obrana lidu k neústupnosti a k bojové přípravě. Ve světle událostí se ale po letech jeví některé zprávy, třeba o zvyšování kvalifikace soutěží ve střelbě ze vzduchovky, poněkud úsměvně.

Prezentovaný výtisk deníku Obrana lidu z fondů VHÚ je k dispozici online na Digitální studovně MO zde.