Oldřich Koníček, Kostel v Passarelo de la Piave, 1919

Oldřich Koníček, Kostel v Passarelo de la Piave, 1919

Léto roku 1919 strávil český malíř Oldřich Koníček (1886–1932) v severní Itálii se skupinou dalších umělců (Ladislav Šíma, Angelo Zeyer), kteří byli vysláni vedením Památníku odboje do míst, kde ještě nedávno sváděli příslušníci čs. zahraniční armády boje s nepřátelskými armádami. Umělec zachytil zbytky krytů ve skalách, krajinu a města, zničená válkou. Zbořená stavba kostela v Passarelu poblíž řeky Piavy je ozářená jižním sluncem a barevně harmonizuje s okolní krajinou. Ostře modrý pás nebe malíř dotvořil lavírovanými tahy štětce.

Za první světové války narukoval Oldřich Koníček k c. a k. pěšímu pluku č. 27 na italskou frontu. Do československých legií nevstoupil.  V roce 1919 přijal společně s Ladislavem Šímou nabídku Památníku odboje k účasti na umělecké výpravě do míst bojů italských legií. Výprava, kterou vedl kapitán Jan Angelo Zeyer, vyrazila na italská bojiště 12. července 1919 na dobu dvou měsíců. Koníček vytvořil soubor více než čtyřiceti pláten, jež se stala součástí první velké výstavy Náš odboj, věnované tradici čs. legií za první světové války. Na žádné další výstavě jeho tvorby již tato díla nefigurovala. Kritický pohled teoretiků umění degradoval Koníčkovy válečné malby na prostou dokumentární úroveň bez jakékoli autorské invence. Hloubka prostoru a malebnost zobrazené krajiny je však fascinující. Bílé skály, rozpálené jižním sluncem kontrastují s temnými mraky nebo jasně modrou oblohou.

Společně se sochařem Břetislavem Bendou se i Oldřich Koníček podílel v roce 1925 na výzdobě budovy ministerstva národní obrany v Praze-Dejvicích. Od roku 1910 byl členem Sdružení výtvarných umělců Mánes, podílel se na všech jeho členských výstavách. Patřil ke skupině postimpresionistů, kteří usilovali o aplikaci francouzského výtvarného modelu do středoevropského prostředí. Zemřel uprostřed tvůrčí práce, náhle v létě roku 1932 na srdeční příhodu. V civilní tvorbě se Oldřich Koníček věnoval krajinným zátiším a figurálním kompozicím, vždy s mimořádnou citlivostí pro souhru barev a tvarů. Využíval sytých tónů s přibývajícím projasněním a vysokou pastózností.

Plátno, olej, 56,5 x 66 cm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze formou nákupu od autora v roce 1921.

Aktuálně



V úterý 11. 2. 2025 je Armádní muzeum ZAVŘENO

V úterý 11. 2. 2025 je Armádní muzeum ZAVŘENO

10. 02. 2025
Upozorňujeme návštěvníky, že v úterý 11. února 2025 je Armádní muzeum Žižkov…
Odešel Jaroslav Beránek

Odešel Jaroslav Beránek

10. 02. 2025
S lítostí a zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí našeho dlouholetého kolegy Jaroslava…
Únor 1939 – radikální pravice plánuje převrat

Únor 1939 – radikální pravice plánuje převrat

10. 02. 2025
Přijetí mnichovské dohody a následné odstoupení pohraničních oblastí nacistickému Německu znamenalo obrovský…
Jak nacisté okupovali československé pohraničí: muzeum promítlo i unikátní záběry

Jak nacisté okupovali československé pohraničí: muzeum promítlo i unikátní záběry

07. 02. 2025
Další projekce z cyklu „Komentované filmy ze sbírky Vojenského historického ústavu Praha“ se…
Dnes je 150 let od narození Františky Plamínkové, stala se obětí heydrichiády

Dnes je 150 let od narození Františky Plamínkové, stala se obětí heydrichiády

05. 02. 2025
V roce 1942 senátorku Františku Plamínkovou zavraždili nacisté při heydrichiádě. Odmítla odsoudit…