Revoluční rok 1905. Asi většině lidí se vybaví neúspěšná revoluce v ruském impériu, případně slavný Ejzenštejnův film Křižník Potěmkin. Skutečnost, že rok 1905 nebyl revoluční jen v carském Rusku, ale i v Rakousko-Uhersku, respektive v našich zemích, ale bohužel zůstává zcela ve stínu zahraničních událostí.
Lze konstatovat, že ruská revoluce se stala vzorem i pro revoluční dění v českých zemích. Nejednalo se ale o proletářskou revoluci v duchu pozdější z roku 1917, nýbrž o boj za všeobecné volební právo, o jazykovou rovnoprávnost mezi Čechy a Němci (napjatá situace v tomto ohledu trvala již od 90. let 19. století) a o zřízení české univerzity na Moravě. Do snah o větší demokratizaci habsburské monarchie, která byla již od roku 1860 konstituční, ale její volební systém byl nevyvážený, se zapojili lidé ze všech vrstev společnosti a také se silně aktivizovaly všechny české politické strany.
Do protestních demonstrací, které od září 1905 organizovala primárně strana sociálně demokratická, se zapojily tisíce osob ve všech částech Předlitavska a při srážkách s pořádkovými silami pět z nich zahynulo. Protesty vyvrcholily generální stávkou, ke které došlo 28. listopadu, kdy ve Vídni demonstrovalo asi 400.000 lidí, v Praze přibližně 100.000 lidí a stranou nezůstala ani menší města, například v Ústí nad Labem protestovalo 35.000 demonstrantů. Ministerský předseda Předlitavska Paul Gautsch poté přislíbil projednání volební reformy na říšské radě. Návrh byl předložen v únoru roku 1906 a jednalo se o něm až do podzimu téhož roku. Konečné schválení proběhlo v prosinci 1906 a lednu 1907, přičemž koncem tohoto měsíce nový zákon č. 15/1907 Říšského zákoníku ratifikoval císař František Josef I.
Za zmínku stojí také fakt, že ještě v listopadu 1905 došlo k takzvanému Moravskému vyrovnání, jak se nazývaly čtyři zemské zákony řešící zrovnoprávnění mezi Moravany a Němci. Císař je signoval den před generální stávkou 27. listopadu. Kompromisní Moravské vyrovnání se pak stalo vzorem pro řešení národnostní otázky i v dalších částech monarchie, například v Bukovině, Štýrsku nebo Korutanech. Bohužel v Čechách nenašli dostatek vůle ke kompromisu ani Němci, ani Češi a národností problémy zde přetrvaly ve vyhrocenější podobě až do pádu monarchie, respektive daleko za něj.
Prezentovaná publikace formátu 12,5 x 18,5 cm od známého moravského historika Jiřího Pernese vyšla v měkkých deskách z červeného křídového papíru s fotografií císaře Františka Josefa I. Kniha přináší vedle čtivě napsaného líčení událostí roku 1905 v českých zemích také příběhy 5 obětí revolučního dění. Text nedoprovází žádné ilustrace a s ohledem na použitý popularizační styl bohužel absentuje poznámkový aparát. Nechybí ale přehled použitých pramenů a literatury a při práci s knihou čtenář ocení jmenný rejstřík.
Dnešní „kniha týdne“ je již prakticky rozebrána a čtenář ji proto může nalézt jen v knihovnách, včetně té naší. Kvalitně zpracovaná publikace může pomoci nahlédnout do polozapomenutých časů „Belle Époque“ a připomenout, že ne vše bylo „Belle“.
Citace:
PERNES, Jiří. Nejen rudé prapory, aneb, pravda o revolučním roce 1905 v českých zemích. Brno : Stilus, 2005. 315 s. ISBN 80-903550-2-1.