RAINER von LINDENBÜCHEL, Robert. Geschichte des kaiserlich und königlichen Infanterie-Regimentes No. 35

Dne 8. ledna roku 1683 vydal císař Leopold I. patent, kterým ukládal vévodovi Jiřímu Würtembersko-Štutgartskému naverbovat pro jeho potřeby v říši pěší pluk o počtu 2 000 mužů. Vznikl tak útvar, který se později nesmazatelně zapsal do našich vojenských dějin jako plzeňský pěší pluk č. 35.

Výstavba nových vojenských jednotek byla nanejvýše zapotřebí, neboť v Uhrách již několikátým rokem trvalo Tökölyho povstání (1678−1686), vpády povstalých kuruců posílených Turky a Tatary již v předchozích letech zasáhly také Moravu a Slezsko a v tomto kritickém roce se měla do boje vypravit také velká osmanská armáda v čele s velkovezírem Karou Mustafou (podrobněji viz zde). V okamžiku vypuknutí velké turecké války (1683−1699) byl proto Würtembergův pěší pluk stále ve výstavbě, nicméně bojů se účastnil od samého počátku a participoval na neúspěšném obléhání turecké pevnosti Nové Zámky. Poté se polovina pluku pod velením samotného plukovníka-majitele účastnila od počátku obrany Vídně před přitáhnuvším osmanským vojskem (přitom padl podplukovník svobodný pán Walter), zatímco druhá část jednotky přišla rakouské metropoli na pomoc až s vojskem polního maršála Karla vévody Lotrinského a polského krále Jana III. Sobieského. Dalších 15 let strávila jednotka většinou v bojích s Turky v Uhrách a Sedmihradsku, přičemž roku 1685 při obléhání Košic ztratila svého majitele, vévodu Würtemberského, a roku 1688 se podílela na dobytí Bělehradu. V letech 1695−1696 bojovala také v severní Itálii, respektive v Piemontu proti Francouzům.

Po podepsání karlovického míru, který roku 1699 velkou tureckou válku ukončil, ale pluk dlouho nezahálel a od roku 1701 bojoval na frontách války o španělské dědictví. Nejprve v Itálii, poté v Bavorsku, opět v severní Itálii, v Neapolsku a od roku 1709 dokonce ve Španělsku. Po krátkém období míru (1714−1716) vypukly opět boje proti Turkům a pluk pod velením slavného maršála prince Evžena Savojského roku 1717 znovu participoval na dobytí Bělehradu. Následným uzavřením míru roku 1718 končí první díl plukovních dějin, které Vám dnes představujeme. Doplňme, že pozdější plzeňský pěší pluk č. 35 pravděpodobně již od svého založení měl ve svých řadách vojáky z českých zemí, zcela jednoznačně pak můžeme hovořit o českém elementu po roce 1690, kdy byl po velkých ztrátách utrpěných při neúspěšné obraně Bělehradu před Turky doplněn částmi jiných jednotek a také odvedenci z českých zemí. Při zavedení číslování pěších pluků roku 1769 obdržel číslo 35 a po zavedení odvodních okrsků roku 1771, respektive 1781 mu byl přidělen plzeňský kraj, který zůstal pro jednotku sídelním místem až do konce její historie.

V českých zemích pak pluk bojoval jak během válek o rakouské dědictví (1740−1748), tak za sedmileté války (1756−1763), za napoleonských válek v letech 1809 a 1813, při svatodušních bouřích 1848 nebo za prusko-rakouské války roku 1866. Dodejme, že plzeňští pětatřicátníci se bili i ve většině ostatních válek habsburské monarchie jak na Balkáně proti Turkům, tak v Itálii či na Rýně proti Francii a v Slezsku a Sasku proti Prusku. Během první světové války poznali jak východní frontu proti Rusku, tak jihozápadní, „italskou“ frontu proti Itálii a jejím spojencům. Po vzniku Československé republiky se rezervní kádr pluku zapojil roku 1918 do zajišťování československého pohraničí a do bojů proti německým separatistům a následně v roce 1919 do bojů proti Maďarské republice rad ve válce o Slovensko. Během první světové války vznikl v Itálii také pěší pluk č. 35 československých legií, který sice již na italské frontě nasazený nebyl, ale zapojil se poté do bojů o integritu nového státu. Po ukončení bojů došlo roku 1920 k unifikaci československé branné moci a původní rakousko-uherský plzeňský pluk č. 35 byl sloučen s 35. plukem čs. legií do jedné jednotky. Její kontinuální tradici přerušila druhá světová války, neboť po okupaci Československa byly její stávající vojenské jednotky rozpuštěny. Nově zřízený byl 35. pluk roku 1945, ale po roce 1948 postupně přišel jak o původní legionářský čestný název, tak o své tradiční číslo. Pluk byl rozpuštěný roku 1992 a na jeho tradici navázal 21. mechanizovaný prapor AČR s čestným přídomkem pětatřicátníci, který se účastnil zahraničních operací na Balkáně. Roku 2004 byla zrušena i tato jednotka, nicméně tradici převzala plzeňská pěší rota Aktivních záloh AČR, která dále nese čestný název pětatřicátníci a odkazuje se na slavnou bojovou tradici plzeňského pěšího pluku.

Představovaný svazek plukovních dějin je prvním ze tří dílů, které vyšly mezi lety 1894 a 1910. Jeho autorem je bývalý podplukovník c. a k. pěšího pluku č. 35 Robert Rainer von Lindenbüchel, který zpracoval také druhý díl historie jednotky, zatímco nejnovější třetí díl (pokrývající období 1792−1910) napsal Cajetan Pizzighelli, dvorní sekretář knížete Liechtensteina. Prezentovaný svazek má téměř 650 stran textu a řadu příloh, které obsahují většinou jmenné seznamy a přehledy důstojníků pluku – majitelů, velitelů, známých důstojníků, padlých, ale také přehled polních tažení a bojů. Poslední z nich je krátký přehled použité literatury, nicméně dle titulního listu autor vycházel primárně z plukovního archivu. S ohledem na dobu vydání dílo bohužel neobsahuje klasický poznámkový aparát. V knize jsou pouze dvě ilustrace, jedná se o reprint rytin portrétů majitelů pluku – zakladatele Jiřího Würtembersko-Štutgartského a plukovníka-majitele Guida hraběte Starhemberga, který sice vlastnil pluk jen v letech 1686−1688, ale jakožto pozdější polní maršál, velitel rakouských sil ve Španělsku a prezident dvorské válečné rady patřil k nejznámějším osobnostem z řad pluku.

Kniha vázaná v jednoduchých polokožených deskách pochází z důstojnické knihovny jiného známého českého útvaru – královéhradeckého pěšího pluku č. 18 a Knihovny VHÚ, respektive jejích předchůdců, se dostala již před druhou světovou válkou.

Plukovní dějiny plzeňského pěšího pluku č. 35 si můžete přečíst on-line zde:

Rainerův 1. díl

Rainerův 2. díl

Pizzighelliho 3. díl

další pojednání o bohaté historii jednotky naleznete v Digitální studovně Ministerstva obrany ČR například zde:

Pětatřicátníci ve světové válce a na Slovensku

nebo

Kronika pěšího pluku 35 ''Foligno''

Citace:

RAINER von LINDENBÜCHEL, Robert. Geschichte des kaiserlich und königlichen Infanterie-Regimentes No. 35. I. Band, Von der Aufstellung des Regimente im Jahre 1683 bis zum Frieden von Passarowitz (Požarevac) 1718. Wien und Prag: F. Tempsky, 1894. 644 s.