V těchto dnech si připomínáme dnes polozapomenutou, přesto však zásadní událost vojenských dějin. Dne 30. května 1913 skončila 1. balkánská válka a již 29. června téhož roku vypukla druhá, trvající pouhý 1 měsíc a 1 týden. Před 104 lety byla zásadním způsobem překreslena mapa Balkánského poloostrova, onoho pověstného sudu se střelným prachem, jež se měl o rok později stát roznětkou i samotné první světové válce.
V souvislostech je třeba připomenout, že rozkladný proces v evropské části Osmanské říše nastartovala již slovansko-turecká válka 1876–1877 a navazující rusko-turecká válka 1877–1878. V ní získala většina dosud vazalských balkánských států samostatnost (Srbsko a Černá hora samostatnost, Bulharsko autonomii). V témže roce na základě berlínského kongresu Rakousko-Uhersko přistoupilo k okupaci Bosny a Hercegoviny. Po dalších 30 letech došlo v Turecku k takzvané mladoturecké revoluci, po jejímž vítězství bylo usilováno o návrat ke stavu v roce 1876. V návaznosti na to vyhlásilo počátkem října 1908 nezávislost Bulharsko a těsně poté Rakousko-Uhersko anektovalo jím obsazenou Bosnu a Hercegovinu. Kolotoč následných událostí se již nedal zastavit.
Z Bosny uprchnuvší muslimy přesídlila turecká vláda do severní Makedonie (tehdejší Albánie). Tím došlo ke změně etnického složení a nedlouho poté propukly nepokoje vedoucí k sérii albánských povstání (1910 a 1911), které vyvrcholily roku 1912 tureckým uznáním albánské nezávislosti. Postavení dříve mocné Osmanské říše bylo natolik otřeseno událostmi na Balkáně i prohrou v italsko-turecké válce 1911–1912 (ztráta Lybie), že nyní proti svému formálnímu pánovi vystoupili i jeho dřívější vazalové Řecko (nezávislost 1829), Srbsko (nezávislost 1878), Černá hora (nezávislost 1878) a Bulharsko (nezávislost 1908). Počátkem října 1912 vypukla první balkánská válka, která skončila koncem května 1913 a Turecko v ní ztratilo téměř všechna svá území na evropském kontinentu.
Prakticky vzápětí poté se ale dřívější spojenci nedokázali dohodnout o rozdělení kořisti, a protože Bulharsko vycházelo z konfliktu jako nejsilnější, dostalo se do sporů se svými spojenci. Po necelém měsíci propukla druhá balkánská válka, kde se proti Bulharsku postavilo Srbsko, Černá hora, Řecko, Turecko a nově také Rumunsko. Tomu pochopitelně Bulharsko nemohlo čelit a záhy přistoupilo na mírové rozhovory. Druhá balkánská válka skončila pro Bulharsko fiaskem a nejsilnějším státem regionu se stalo Srbsko. Karty k dalšímu dramatu byly rozdány.
Drobná knížečka formátu asi A5 s měkkou vazbou vyšla v Kolíně nad Rýnem pravděpodobně již v průběhu balkánských válek či bezprostředně po nich. Text je doplněn perokresbami Maxe Bürgera a přehlednou mapkou přinášející přehled rozmístění etnik na Balkáně. S ohledem na fakt, že Německo v průběhu balkánských válek jednoznačně stranilo Turecku, je stručné vylíčení konfliktu podáno z osmanského pohledu. Právě tato jednostrannost činí z publikace dodnes zajímavý dokument doby.
Citace:
ROSS, Colin. Der Balkankrieg 1912-13 : Bilder von der Untergehenden Türkenherrschaft in Europa. mit Federzeichnungen von Max Bürger. Cöln am Rhein : Hermann & Friedrich Schaffstein, [1913]. 75 s.